Když měl v květnu 2007 premiéru film Piráti z Karibiku: Na konci světa, coby třetí pokračování série z dílny studia Disney, mnozí kritici ho rozcupovali, zápletku označili za nepochopitelnou a 169minutovou délku za mučivou. Časopis Newsweek na něm ocenil jen to, že jde o poslední film ze série. The New Yorker napsal, že nejlíp ze všech hrála opička a Time navrhnul alternativní název Piráti z Karibiku: Na konci s rozumem.

Namísto toho ale, aby zasunuli kordy do pochvy, doplnili si Johnny Depp a jeho kolegové zásoby černých očních linek a zašněrovali korzety, aby mohli vyrazit na čtvrtou plavbu. Hojný příliv dublonů, které kapitán Jack Sparrow po celém světě posbíral, dával tušit, že s trochou oživení by se diváci mohli nechat nalákat na ještě jedno pokračování.

Na vlnách komerčna

"I když recenzenti nad třetím pokračováním nijak nešíleli, vydělal téměř miliardu dolarů. Je to velký film," řekl listu Los Angeles Times o snímku, který se v sobotu představil také na festivalu v Cannes, producent "Pirátů" Jerry Bruckheimer.

Studio Disney povolalo nového režiséra i nové posily do obsazení včetně Pénelope Cruzové, a výsledek jejich snažení půjde tento týden premiérově do kin. "I kdybychom tím čtvrtým vydělali o trochu míň peněz, budeme šťastní," dodal Bruckheimer.

 

 

Návrat Pirátů z Karibiku, tentokrát s podtitulem Na vlnách podivna, je součástí velkého posunu v Hollywoodu, kde studia nyní běžně přidávají čtvrtá pokračování k filmovým sériím, a to často po delší pauze, anebo dokonce i pátá, jako nyní studio Universal s Rychle a zběsile 5.

Pravidelné dávky oblíbených hrdinů

Dlouhodobě běžící série s takovými postavami, jako Tarzan a Charlie Chan, byly typickým znakem raných desetiletí existence Hollywoodu, ale jejich sláva vybledla s rozšířením televize, která nabídla divákům pravidelné dávky jejich oblíbených hrdinů.

V 70., 80. a 90. letech do třetice všeho dobrého, jakmile šlo o filmová pokračování: Michael Corleone umírá v Kmotrovi III., Neo už po třetím Matrixu nebude bojovat proti sentinelům a na Ellie Sattlerovou už nečeká ani výzkum - ani útěk - mezi zdivočelými dinosaury po Jurském Parku III.

Kořeny tohoto zvyku třídílného vyprávění příběhů sahají hluboko. Všeobecné přesvědčení velelo, že po třetím filmu se diváci přesouvají jinam a materiál ztrácí kreativní šťávu. Po celé roky také producenti uzavírali dohody s herci na tři filmy. Ale nyní se čtyřky a pětky stávají čím dál tím běžnější.

Vyměna herců i režisérů

Krom protažení série Rychle a zběsile vdechlo studio Universal nový život do filmů o agentu bez minulosti Jasonu Bourneovi, které posouvá do nové polohy s Jeremym Rennerem v hlavní roli a režisérem Tonym Gilroyem, když původní hvězda Matt Damon a režisér Paul Greengrass prohlásili, že po po původní trojici jim došly nápady.

Sony udělalo totéž se Spider-Manem: Po třech dílech s Tobeym Maguirem a v režii Sama Raimiho přebírá hlavní roli, kostým i pavoučí sítě Andrew Garfield pod režijním vedením Marka Webba ve filmu, který se soustředí na školní léta Petera Parkera a do kin má jít příští rok. A pracuje se také na nových dílech Spy Kids a X-Men.

Vyprávěj. Ale co?

Jak ale studia rozšiřují série, vyvolávají zároveň otázky, jestli tím neobětují kreativitu v zájmu zisku. Dají se ještě ve čtvrtém filmu vyprávět nové příběhy? Chtějí herci, scenáristé a další obětovat tolik času v podstatě na jediný projekt, anebo může převzít štafetu nové obsazení a nový štáb vdechnuvší novou energii (a přitom nezklamat fanoušky)? Přijmou diváci tyhle pokusy, anebo je odmítnou jako pouhé hrabání peněz?

"Jak Spider-Man 2, tak Toy Story: Příběh hraček 2 prolomily stigma filmových pokračování a dokázaly, že druhý díl nemusí být nutně chabým odvarem prvního dílu," řekl filmový kritik a historik Leonard Maltin. "Neexistují žádná pravidla. Jenže pak jsou tu třetí X-Men a Spider-Man a třetí Piráti. Po dvou hodinách jsem odešel z kina."