Pražský magistrát opět ukázal divadelníkům drápky. Výbor pro kulturu schválil minulý týden transformaci několika divadel, která jsou příspěvkovými organizacemi, ale bohužel v jiné podobě než navrhl po téměř dvouleté práci poradní sbor primátora pro kulturu.

Přeměně na obecně prospěšnou společnost (o.p.s.) se má postupně podrobit z původně navržených sedmi pouze pět divadel: Divadlo Na Zábradlí, Divadlo pod Palmovkou, Divadlo Ypsilon, Divadlo v Dlouhé a Švandovo divadlo.

Městská divadla pražská a Divadlo Spejbla a Hurvínka mají být ponechána pod magistrátními křídly v pohodlném příspěvkovém režimu společně s těmi, které poradní sbor doporučil prozatím z transformace vyjmout: Divadlem na Vinohradech, Divadlem Minor a Hudebním divadlem v Karlíně.

Divadelníci z dotčených pěti scén se této změně brání a napsali primátorovi dopis, v němž ho žádají o schůzku.

Jistota nebo svoboda, to je, oč tu běží

Oč jde. Dotace divadlům – příspěvkovým organizacím magistrátu jsou v rozpočtu Prahy zahrnuty mandatorně. Hospodaření s nimi je sice vázáno ne zcela pružnými pravidly, zato mají tyto scény relativní finanční jistotu.

V roce 2010 stála pražská „příspěvková“ divadla bez investičních nákladů asi 361 miliónů korun. Magistrát sice umí zkontrolovat jejich ekonomické výsledky, ale „neumí“ posoudit uměleckou kvalitu jejich práce.

 

 

Divadla financovaná granty (o.p.s. nebo jiná právní subjektivita) musejí minimálně každé čtyři roky projít hodnocením odborné grantové komise, která pak zvažuje a navrhuje výši dotace na další období.

Granty, na rozdíl od magistrátního příspěvku, jsou nenárokové a divadla o ně musejí soutěžit, což je silná motivace pro jejich práci. Tyto scény mají také až o desítky procent vyšší ekonomickou soběstačnost než divadla „příspěvková“.

Tenkrát za války divadelníků

Proměna „příspěvkovek“ na o.p.s. je také jednou z možností, jak odstranit konflikt, který vedl před několika lety k tzv. válce divadelníků, a konečně alespoň trochu srovnat pravidla umělecké i ekonomické soutěže pražských divadel, do nichž každoročně různou formou putuje jen z magistrátu více než půl miliardy korun.

Jde mimo jiné například o to, že některé příspěvkové scény hrají s mnohamiliónovou dotací bulvární repertoár na souměřitelné úrovni se soukromými, tzv. komerčními či podnikatelskými divadly, která podporována nejsou. I mezi nimi jsou ale „vyvolení“, jako například Divadlo bez zábradlí, kterému se naopak dotuje doslova kdeco.

Na tento zmatečný stav svého času poukázal Petr Kratochvíl, tehdy majitel Divadla Ta Fantastika, a žádal, aby pravidla podpory divadelní činnosti v Praze byla jednou pro vždy vyjasněna a v oblasti divadel definován ziskový a neziskový sektor.

Komu ten zmatek vyhovuje

Jenomže pražskému magistrátu nejspíš tento zmatek vyhovuje. Jak jinak si vysvětlit kroky nového radního pro kulturu Lukáše Kauckého a předsedy výboru pro kulturu Ondřeje Pechy?

Vyjmutí Městských divadel pražských (MDP) z transformace je nekoncepční a popírá samotný smysl transformace. Ředitel MDP Ondřej Zajíc obsadil před několika lety svůj post nejen na základě zpochybnitelného konkurzu (v jeho průběhu se pravidla upravovala, aby se do nich i bez vysokoškolského vzdělání vešel), ale především s transformačním projektem, který byl dokonce jednou z podmínek výběrového řízení, ovšem nikdy nebyl naplněn.

 

 

Poradní sbor při svých jednáních konstatoval, že právě MDP s jednou z nejvyšších dotací (51 milionů ročně), která se svým repertoárem nejvíce blíží nedotovaným produkcím podnikatelských scén, mají být bezpodmínečně transformována. Dokonce připouštěl možnost, že by prostory divadla Rokoko a ABC, v nichž MDP působí, mohl magistrát po finanční dohodě s majiteli úplně opustit.

Dá se totiž předpokládat, že tyto divadelní sály, za jejichž pronájem platí Praha ročně mnoha milionový nájem, majitelé objektů obratem pronajmou tzv. komerčním divadlům, jimž se v centru daří a které dokáží stejné kulturní služby jako MDP nabídnout bez mnohamiliónové podpory.

Jenže místo doporučení Poradního sboru, aby se při zachování tzv. „páteřní sítě“ pražských divadel magistrát soustředil na podporu scén působících v budovách, které patří magistrátu, městským částem nebo státu, míří jedna z mála investic, které v tomto roce putují do pražských divadel, do soukromého prostoru, v němž je město pouhým nájemníkem. Právě do divadla Rokoko, kde dispozice původně kabaretního sálku jsou ke všemu pro divadlo krajně nevhodné. Proč? 

Za vším hledej majetek

Lukáš Kaucký (ČSSD) je milý mladý muž, který obdržel resort, v němž se, jak bezelstně přiznává, zatím moc neorientuje. Jako svou „asistentku pro oblast divadel a grantů“ zaměstnal Evu Morávkovou, jejíž jedinou odbornou kvalifikací je, že občas statuje v Divadle na Vinohradech.

Naopak Ondřej Pecha (ODS) je zkušený magistrátní matador. Dobře ví, oč jde a způsob, jakým okleštěnou transformaci protlačil výborem pro kulturu, nevěstí nic dobrého.

V průběhu transformace, které mají na doporučení poradního sboru předcházet výběrová řízení na šéfy dotčených scén, se každý z kroků dá využít k nastolení větší otevřenosti umělecké soutěže, ale také ke zmanipulovaným krokům, které současný stav zabetonují nebo ještě zhorší.

Vzhledem k tomu, jak byl už nyní smysl celého procesu zdeformován, je zapotřebí věnovat velkou pozornost průhlednosti a odborné úrovni všech kroků. Jde totiž nejen o budoucnost transformovaných scén, ale i o velký majetek.

Související