Pedro Almodóvar oslnil Vary. V den, kdy festival žije uvedením digitalizované Markety Lazarové, se v karlovarském kině Čas docela nenápadně představil jeden z nejnápadnějších filmů letošního ročníku. Kůže, kterou nosím, nejnovější snímek proslulého španělského režiséra, láká nejen na Almodóvarovo jméno, ale především na vynikajícího Antonia Banderase v hlavní roli.

Slavného španělského idola v hollywoodských službách viděly Vary před dvěma lety na vlastní oči. Od té doby se však dál prezentuje, jak ho jeho fanoušci znají nejvíce – jako hispánský lamač srdcí v hollywoodských velkoprodukcích, kde sází na šarmantní zjev a angličtinu s výrazným přízvukem. Od Zorra mstitele přes dabing Kocoura v botách v komediích o Shrekovi.

Jazyk, kterým mluvím

V novém Almodóvarově filmu však Banderas dokazuje, že škatulkovat jej do role interesantně prošedivělého svůdce exotického zjevu by byla velká chyba. Banderas je nejlepší tam, odkud vzešel - v klasických dramatech hraných v jeho rodném jazyce. A v Almodóvarovi, který ho kdysi objevil, zvlášť.

Příběh bohatého a respektovaného plastického chirurga a váženého dermatologa (Banderas) s lehce psychopatickými a pedantskými sklony, který ohromí lákařské audiotrium objevem dokonalého transplantátu - umělé kůže, jež může být takřka všelékem, s Banderasovým výkonem stojí a padá.

Ušij si svou manželku

Jeho doktor Robert Ledgard totiž vedle geniálního objevu skrývá i děsivé tajemství - dvanáct let po tragické smrti jeho manželky, která se zabila poté, co poprvé spatřila svou kdysi krásnou tvář zohyzděnou požárem, se doktor Ledgard pokouší vyrobit si dvojnici své někdejší lásky - respektivě přešít do její dokonalé podoby někoho jiného, ne zcela dobrovolnou oběť.

A používá na to všechny své lékařské znalosti, schopnosti, pedantickou disciplinovanost, vědeckou přesnost, chirurgickou trpělivost. A taky psychopatické sklony, které mu nezabrání ani v tom nejhorším na cestě k naplnění jeho zrůdného úmyslu.

 

 

Šarmantní muž dávno překročil hranice bioetiky i lékařské přísahy, nenechá se spoutat konvencemi ani předsudky, a v touze dokázat svou lékařskou genialitu se nebojí spáchat zločin. Je však otázkou, zda se mu ďábelský úmysl nevrátí jako bumerang - aby ho zničil.

Jde o víc než o temné myšlenky

Almodóvar v thrilleru s prvky melodramatu, který natočil podle bestselleru Tarantule Thierryho Jonqueta, diváka zapléta do složité pavučiny vztahových i dějových linií, záměrně ho mate retrospektivami a paralelními scénáristickými zkratkami, vypráví přerývavě, s mnoha odbočkami. A o to rafinovanější je pak překvapivá pointa jeho příběhu.

"Tvář nás definuje," říká Banderasův hrdina, i když sám za tou svou skrývá víc než temné myšlenky. V příběhu, v němž hraje zásadní roli chladně vykalkulovaná a precizně provedená pomsta, Almodóvar složil velkolepý hold několika svým vzorům - v Kůži, kterou nosím, najdeme hororvé odkazy na Hitchcocka, i temnou reflexi Buňuela. Zanedlouho se nový Almodóvar objeví i v běžné české distribuci.