Fronty ve Varech se nestojí, nýbrž vysedávají. Baťůžkáři a další návštěvníci festivalu s akreditací, kteří nebyli úspěšní při ranních rezervacích lístků, trpělivě čekají na svou šanci před sálem.
"Zakempují" na zemi půl hodiny před projekcí, jindy třeba hodinu nebo dvě, a v případě nejočekávanějších snímků klidně i déle.
Poté doufají, že co nejvíce majitelů lístků nebo novinářů s vyhrazenými místy nedorazí, aby mohli díky plastové kartičce na krku využít volný vstup do sálu.
Jakmile se však čas před projekcí krátí a někdo z fronty se rozhodne vstát, vypukne lavinová reakce a na nohách už jsou všichni.
Když jim organizátor před sálem oznámí dobrou zprávu (lidé bez "lupenu" musejí být holt trochu škodolibí), následuje jediné - rychlý a zběsilý běh vstříc prázdným sedačkám.