Harry Potter má v kinech konkurenci: navíc vrstevníka a krajana. Kromě finále potterovské epopeje má totiž tento týden distribuční premiéru také vynikající britská komedie Jmenuji se Oliver Tate.
Nenápadný debut britského režiséra a herce Richarda Ayoadeho, známého coby geeka Mosse ze seriálu Ajťáci, má divácky vděčné téma i nápaditou formu.
Chytrý, originálně vyprávěný příběh přemoudřelého patnáctiletého pubescenta žijícího ve velšském maloměstě, melancholika procházejícího "existenciální krizí" i dobrodružstvím v honu za ztrátou panictví se stal miláčkem publika letošního karlovarského filmového festivalu.
Z deníčku zoufalce
Jako jednoho z favoritů svého programu jej ostatně jmenoval i novopečený umělecký šéf MFF Karlovy Vary Karel Och. Teď vstupuje Oliver Tate i do běžné české distribuce. Do kin tento nečekaný festivalový kinohit promptně uvádí společnost Aerofilms.
Oliver Tate nemá lehký život. Dosud totiž nikdo nedocenil jeho ostrovtip, rozhled, citlivou a něžnou povahu, ani z jeho pohledu zcela nepochybný sex-appeal. Jeho okolí ho vesměs považuje spíš za nesnesitelného, úzkostného podivína, bolestínsky zahleděného do sebe.
Ve třídě pochopitelně nepatří kvůli necharismatickému zjevu, staromódnímu oblečení a nadšení pro čtení básní a poslech francouzských šansonů k nejoblíbenějším, dívky o něj nestojí, pro kluky je se svou okázalou nechutí k jakémukoli sportu outsiderem. Svět se zkrátka proti Oliveru Tateovi zcela nespravedlivě spikl.
Kouzlo Harryho Pottera vyprchalo v bitevním finále. Škoda - čtěte ZDE
Být single není móda, ukazuje český dokument o nezadaných třicátnících - čtěte ZDE
Oliver Tate tak radši samotářsky pročítá akademické slovníky, šprtá cizí slova, aby je pak světácky (a většinou chybně) používal ve větách, v introvertních "forbínách" se dělí s publikem o nejnovější postřehy ze života sebe a svých, včetně glosování obskurních detailů ze skomírajícího sexuálního života rodičů prožívajících manželskou krizi, které navíc Oliver chladnokrevně šikanuje pravidelnými "šťárami" v jejich ložnici.
Zároveň se Oliver za pomoci pečlivě promyšleného plánu všemocně snaží přijít o panictví: nejlépe s podobně podivínskou spolužačkou, indie rockerkou v červeném kabátě Jordanou, na níž jej okouzluje "ekzém na rukách, bezbřehý cynismus v otázkách sexu a sklony k pyromanii".
Dějová i vizuální linka filmu stojí a padá s hereckým představitelem Olivera Craigem Robertsem: dobrácký výraz kontrastující s kamennou mimikou a "ušlechtilým, nespravedlivým utrpením dospívajícího" dává celému příběhu zvláštní, místy až jímavé kouzlo – ovšem bez náznaku kýče.
Jmenuji se Oliver Tate trailer CZ
Richard Ayoade vlastně vykresluje slasti a strasti dospívání podobně, jako kdysi Sue Townsendová v Tajných denících Adriana Molea – zatímco Adrian počátkem osmdesátých let vzhlížel k Pandoře, Oliver má teď podobně neuchopitelný a beznadějně nestálý milostný vztah s Jordanou.
I anglický debutant koneckonců pracoval s knižní předlohou: Oliver Tate vznikl podle bestselleru Joea Dunthornea.
Cesta do hlubin Velšanovy duše
Ayoade má výhodu – může si ve své cestě do hlubin duše velšského pubescenta vypomáhat výsostně filmovými prostředky. Z Olivera Tatea se tak stává vtipná, nápaditá a poetická generační výpověď, vezoucí se na poctě francouzské nové vlně.
Neobyčejné vizuální zpracování podtrhuje invenční práce s ruční kamerou, místy až obsesivní hříčky s detailem (jakým je třeba Oliverovo voyeurské pozorování lupénky na Jordaniných rukách), zoomy, grafické předěly.
To vše skládá podmanivou mozaiku, kterou lze vřele doporučit, i když už dávno nejste náctiletí. Nejen filmovým fajnšmekrům a ctitelům suchého britského humoru, ale i všem těm, které otravuje sledovat plátno skrz brýle pro 3D vidění. Oliver Tate prostě nezklame.