Čeští milovníci filmu dostali k dispozici první knižní biografii režiséra Gustava Machatého, autora slavné a ve své době skandální Extase. V těchto dnech ji vydalo brněnské nakladatelství Host.

Filmový historik Jiří Horníček prozkoumal archivy v Německu, Spojených státech i Rakousku, kde je uložena Machatého pozůstalost.

Dílo podává svědectví nejen o individuální kariéře plné zvratů, ale také o dobovém filmovém průmyslu a společnosti v Evropě i zámoří.

Být filmařem, být umělcem

Pro Machatého, narozeného v roce 1901, se film stal vášní už v dětství. "Byl jsem tělem i duší upsán ďáblu, který páchl lakem a celulózou," vzpomínal nedlouho před smrtí v jednom rozhovoru v novinách.

V české kinematografii se vymykal průměru v mnoha směrech – volbou provokativních témat, důrazem na výtvarnou kvalitu obrazu, volbou zahraničních herců nebo úplných neherců. Zároveň se snažil dokazovat, že film může být uměleckým dílem.

"Pro Gustava Machatého být filmařem znamenalo současně být i umělcem, což v českém kontextu, ať už kvůli chybějícím ambicím, nebo slabosti k pragmaticky motivovanému tvůrčímu kompromisu, znělo neobvykle, až výstředně," popsal Horníček.

Debutoval v roce 1919, v následující dekádě pak natočil například filmy Kreutzerova sonáta a Erotikon. Zdaleka ne všechna Machatého díla se však potkala s příznivým ohlasem.

Svůj tvůrčí program Machatý nejlépe naplnil ve slavné Extasi z roku 1932. "Spolu s ní natrvalo vstoupil do dějin světové kinematografie a stal se pro většinu odborné a laické veřejnosti 'synonymem' meziválečného československého filmu," napsal autor životopisu.

Nic pro konzervativní publikum

Extase ve své době provokovala konzervativní publikum i cenzory. Machatý jako první režisér v oficiální československé kinematografii zobrazil ženskou nahotu.

Jako představitelku hlavní role si vybral mladou Rakušanku Hedy Kieslerovou, pozdější hollywoodskou star Hedy Lamarrovou.

Díky Extasi a pozornosti, kterou vyvolala na festivalu v Benátkách, získal Machatý mezinárodní věhlas. Další podobný úspěch už ale nepřidal, ačkoliv po odchodu z Československa natáčel v Itálii, Německu, Rakousku i Spojených státech.

V Hollywoodu jeho pozici z počátku komplikovalo to, že byl cizincem. Proti němu stály také vlivné filmařské odbory. V roce 1937 se totiž Machatý – alespoň podle svých zápisků přetištěných v knize – stal nevědomky stávkokazem. Přijal po stávkujícím kolegovi režijní záskok na filmu Hraběnka Walewská s Gretou Garbo, což mu odbory nezapomněly.

Taxikář v emigraci

V dobách, kdy v emigraci neměl práci u filmu, se Machatý živil porůznu – třeba jako taxikář. Jindy jeho manželka musela prodávat šperky, aby vyžili.

V roce 1951 se umělec natrvalo vrátil do Evropy a žil v Německu. Koncem roku 1963 zemřel v Mnichově.

Horníčkova kniha s podtitulem Touha dělat film má 280 stran a doprovází ji desítky fotografií a archivních dokumentů.

Autor dílo rozvrhl chronologicky do kapitol podle jednotlivých titulů režisérovy filmografie.