Osobní život a uměleckou kariéru Jiřího Voskovce, souputníka Jana Wericha a spoluzakladatele Osvobozeného divadla, od jeho příchodu do Spojených států v roce 1950 až do smrti v roce 1981, přibližuje dokumentární film s názvem Můj otec George Voskovec. Dnes ho tvůrci představili na projekci v pražském kině Lucerna.

"Premiéra se uskuteční 13. října v pražském kině Lucerna za účasti obou Voskovcových dcer, které po úmrtí Voskovcovy první ženy skončily v adoptivní rodině," řekla režisérka Libuše Rudinská. Snímek se pak objeví v kinech a koncem roku vyjde na DVD. Dokumentaristka na Voskovce nahlíží především z pohledu jeho mladší dcery Gigi.

Hovoří o něm například Václav Havel, Miloš Forman, kamarád Jiří Planner, autor třísvazkové Korespondence V+W Ladislav Matějka a členové rodiny. Neztrácel smysl pro humor, byl zábavný, užíval si života, byl velice nešťastný - zní z plátna vzpomínky pamětníků. Celým snímkem prolíná čtení z korespondence v interpretaci Miloslava Mejzlíka.

"Právě ta byla mým prvotním impulsem k natočení tohoto snímku. Ukázala totiž, jak byl ten Voskovcův život barevný; a mě zajímalo zachytit jeho příběh obrazově," podotkla režisérka. Voskovcův hlas zní z plátna z rozhlasového rozhovoru, který koncem 60. let pořídil s Karlem Kynclem.

Obrazovou osu snímku vytvořily zajímavé, často i překvapivé a úsměvné ukázky z divadelních představení a filmů, v nichž Voskovec hrál.

Spoluzakladatel Osvobozeného divadla Jiří Voskovec byl o čtyři měsíce mladší než Jan Werich. Narodil se 19. června 1905 a v americké emigraci ho přežil o pouhých osm měsíců. Stejně jako Werich, byl i Voskovec velký talent českého divadla a filmu - byl režisérem, básníkem i charakterním hercem, ale doma se o něm mluvilo méně než o Werichovi.

Zejména proto, že po únorovém puči emigroval a komunisté se jej snažili z povědomí veřejnosti vymazat. Voskovec se však neztratil ani v americkém exilu - zahrál si v řadě snímků a prosadil se na Broadwayi. Mezi jeho známé filmové role patří postava porotce číslo 11 ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů z roku 1957.

V roce 1948 odešel Voskovec z Československa již podruhé. Poprvé jej spolu s Werichem vyhnala německá okupace. V nemilost upadla dvojice, která ve svých hrách s neopakovatelným humorem varovala před fašismem. Celá 30. léta přitom jejich Osvobozené divadlo, kde vystupovali s fenomenálním skladatelem a klavíristou Jaroslavem Ježkem, významně utvářelo kulturní klima první republiky. Od roku 1990 má Voskovec společný hrob s Werichem na pražských Olšanech.