Těžko můžeme pochybovat, že by to nebyl národní rys. Sledování filmových pohádek během Vánoc potvrzuje: český pohádkový svět je roztomile rozpustilý, plný vtipu a veselého humoru. Utrpení rychle končí a poučení přichází jako měkká a náhodná moudrost, která hladí.

Zatímco bratří Grimmové nechají nenasytného kohoutka klidně udusit zrním, protože odkládaná pomoc není pomoc žádná, v českých pohádkách je i peklo hodné. Přesně jak si stěžuje Cimrman: absolutně zvrácený, derealizovaný svět, jehož iluzorními jistotami může otřást leda něco velmi drsného, třeba povídání o Kašpárkově hrobečku.

Jen aby to nebolelo

Ne že by se v české pohádce neobjevovaly archetypy a že by tu nerozehrávaly svou osudovou hru, filmová podoba těchto hlubinných "hrátek" má ale téměř vždy změkčenou, až pitvořivou podobu, jako by ani nešlo o život, nýbrž jen o jakousi nezávaznou zkoušku... Troška či Werich, ale, proboha, jen ne Erben!

Takové pojetí nenabízí jinou vrstvu reality, kterou často nevidíme, protože jsme příliš zaujati praktickým pohledem na svět. Pohádka je spíše utopie, k níž se lze utéct, když začíná být hůř. Tišina bezpečí, sen o sociální spravedlnosti, za niž není třeba platit ničím jiným než vychytralostí a která tudíž, jsme-li od přírody nadáni, přichází téměř bez námahy.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se