Když v roce 1939 natáčel Charlie Chaplin svého Diktátora, motivovala ho snaha o seriózní satirický komentář k nástupu nacismu a Adolfa Hitlera v Německu.

Britský komik židovského vyznání s titulem z Cambridge Sasha Baron Cohen není Chaplin. Ale je dostatečně chytrý. Ve své komedii Diktátor, jejíž titulní figura je inspirována Muammarem Kaddáfím, má na mysli hlavně křísení vlastní kariéry po neúspěchu předchozího filmu Brüno.

Vytěžil v ní aktuální, "výbušné" a vděčné téma blízkovýchodních diktatur či arabského terorismu. Výsledkem je film klouzající politicky po povrchu a ne úplně košer. Ale legrace to zase je. Zvláště tehdy, když Baron Cohen ve své křížové výpravě politické nekorektnosti nešetří nakonec nikoho.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.