V polovině padesátých let označil přední francouzský filmový kritik André Bazin filmový festival v Cannes trochu provokativně za církevní řád zasvěcený kultu filmu stojící na přísném rytmu, hierarchii a rituálech.

Rigorozně, opravdu téměř jezuitsky, dodržovaný rytmus, hierarchie a rituály určují tep Cannes dodnes. Jen mnohé z nich by Bazin, který se nechával budit v devět, se snídaní mu nosili na pokoj i festivalový tisk a novináři tvořili stále intimní komunitu, nepoznal.

Rituály a rutina

Stejně jako by nepoznal festivalový Palác, filmový trh v podzemí či nálet celebrit. Jak by zpracoval šrumec třiceti tisíc lidí, je možné se jen dohadovat. Jedním z rituálů, jenž tvoří cannenský folklor současnosti, je i tipování vítěze.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.