Už padesát let se vedou debaty o tom, jestli byla Marilyn Monroe dobrou herečkou - nebo zda vůbec byla herečkou. Poslední roky života zarputile usilovala o to, aby mohla zahrát Čechova nebo Ibsenovu Noru.
Sama zřejmě nemohla tušit, jak to s jejím herectvím doopravdy je. Přátelé a fanoušci ji ujišťovali, že má vrozený herecký talent a je dočista nezaměnitelná. Představitelé filmových studií se do ní naváželi, opakovali ji, že se má vzdát herecké dráhy, a nejednou ji častovali i nadávkami.
Maskovaná agrese
Sotva u Columbia Pictures v roce 1946 získala půlroční kontrakt a natočila nízkorozpočtový muzikál Ladies of the Chorus, už ji za mizerný výkon poprvé propustili. Ani trojice filmů, které v roce 1950 natočila pro společnost Hyde, ji zvláští ohlas nepřinesla. Ale stačily alespoň na to, aby si vydobyla slušnou smlouvu s 20th Century Fox na dalších sedm let.
Jediného pořádného učitele herectví našla v Lee Strasbergovi. Podle autorky nedávné biografie Lois Bannerové si její mentor uvědomoval, že "Marilyn svoji sladkou tváří maskuje hlubokou agresi, a pomáhal ji city filtrovat." Monroe se mu prý nabídla i jako předmět touhy, ale Strasberg odmítl.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
