Slovenská kinematografie byla v porovnání s tou českou vždy otloukánkem. Menším bráškou. Méně zafinancovaná, méně viditelná a v hrané tvorbě tím druhým vzadu - jak počtem filmů, tak kvalitou. Točilo se málo a to, co vznikalo, nestálo za moc.

To přestává i díky Audiovizuálnímu fondu fungujícímu od roku 2009 platit. K loňskému psychodramatu Dóm Zuzany Liové se letos přidává další výrazný slovenský film, sociální drama Až do města Aš.

Celovečerní debut Ivety Grófové o romské dívce z východního Slovenska, která odejde za prací na západ Čech, sice může mít k dokonalosti stejně daleko, jako je z Košic do Aše, ale potvrzuje sílu slovenského dokumentu, z něhož vyrůstá. Film zastupující Slovensko na Oscarech navíc dokazuje, že se může komplex otloukánka změnit v tvůrčí výhodu.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 80 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:

  • Mobilní aplikaci HN
  • Web bez reklam
  • Odemykání obsahu pro přátele
  • On-line archiv od roku 1995
  • a mnoho dalšího...

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Zajímá vás jen tento článek? Dočtěte si ho za 19 Kč.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.