Průřez dějinami 20. století v Sovětském svazu a pozdějším Rusku je námětem filmu 8 hlav šílenství, který natáčí scenáristka a režisérka Marta Nováková. Jeho "průvodcem" je ruská básnířka Anna Barkovová, která strávila většinu života v lágrech. Na plátně ji ztvární zpěvačka Aneta Langerová.

Příběh začíná v roce 1921 v sovětském Rusku, kdy mladé básnířce vychází její první a zároveň poslední sbírka básní Žena (Ženština), o níž se pochvalně zmíní například i Osip Mandelštam. Autorem předmluvy je dokonce Anatolij Lunačarskij, který byl po říjnové revoluci jmenován lidovým komisařem pro vzdělávání a jemuž básnířka dělala sekretářku v Kremlu. O pár let později už se Anna Barkovová tísní v nákladním vagonu, který směřuje do neobydlených stepí Kazachstánu. V gulagu nakonec básnířka stráví 22 let.

"Je to film o věčném zápasu umělce s vnějšími okolnostmi, drama utkané z fragmentů jedné děsivé epochy. Průřez nešťastným 20. stoletím v nešťastné zemi, nazíraný citlivým a vnímavým zrakem básníka," uvedla režisérka, která před natáčením podnikla několik cest po stalinských lágrech na Sibiři. Využila při nich diplomovou práci Radky Bzonkové, odborné texty, ale i Barkovové básně, dramata, deníky či dopisy. Ty se zachovaly v archivech KGB.

Tvorbu Barkovové shromažďuje profesor ivanovovské univerzity Leonid Taganov, který se stal i editorem jejích sebraných spisů. Vyšly teprve roku 2002 pod názvem Stále někým jiným. V českém překladu z díla Barkovové existují pouze úryvky vydané v literárních časopisech.

Anna Barkovová se po vydání své básnické prvotiny přesunula do Moskvy a v dvacátých letech pracovala pro komunistický deník Pravda. K zaměstnání jí pomohla Marie Uljanovová, sestra Vladimira Lenina. Rebelská povaha Barkovové však roku 1934 vyústila v první pětiletý trest v táboře nucených prací uprostřed pouště v Kazachstánu. Při rozsudku se soud odvolával mimo jiné na básně Barkovové. Básnířka si nedovedla představit život bez psaní, a tak napsala dopis ministrovi vnitra Jagodovi, v němž raději žádá trest zastřelením. Žádost byla odmítnuta.

V roce 1939 se dostala na svobodu, druhou světovou válku prožila ve vyhnanství a živila se tím, že hádala osud z dlaně. V roce 1947 byla zavřena znovu, tentokrát na devět let na Sibiři. Když se roku 1956 ve svých pětapadesáti letech dostala znovu na svobodu, chtěla se vrátit do Moskvy.

Protože nedostala povolení k pobytu, pokusila se s přítelkyní z lágrů Valentinou Makotinskou usadit v provincii. V této době také Barkovová napsala povídku 8 hlav šílenství, podle níž se vznikající film jmenuje. O rok později obě ženy obdržely další desetiletý trest. V roce 1965 byl Barkovové zbytek trestu prominut a tou dobou již značně křehká básnířka dostala od Svazu sovětských spisovatelů (po intervenci básníků Konstantina Fedina a Alexandra Tvardovského) místnost v komunálce na moskevské ulici Sadovoje kolco. Básně Anny Barkovové už si ale moskevské literární magazíny znovu netroufaly otisknout.

"Nepodlehla všeobecnému patosu, dívala se na svět vlastníma očima s krutou, sobě vlastní upřímností. Nechtěla a nebyla schopna se přizpůsobit. A tak se život stočil jiným směrem, na cestu lágry a vyhnanstvím. Věděla, že zatčení musí dřív nebo později přijít. Od konce dvacátých let se jejími básněmi stále proplétá motiv zmarněné šance, vlastního života jako nedostatečné, špatné kopie velkolepého originálu," píše na svých stránkách Radka Bzonková.

"Posledních jedenáct let života Barkovová dostávala penzi a mohla se věnovat knihám, na druhou stranu ji neopouštěl strach z dalších zatčení. Velmi ji také tížil fakt, že na zveřejnění jejích básní nebyla nejmenší naděje. Jako básník zůstala do smrti zapomenutá," dodává Bzonková.

"Cennými inspiračními zdroji pro mě byla setkání s bývalými vězni a spolupráce s ruskými organizacemi, které se věnují právě tematice lágrů a represí vůbec," uvádí režisérka filmu Nováková, která již má za sebou svoji filmovou prvotinu nazvanou Marta.

Pro obsazení hlavní role tentokrát hledala výraznou osobnost, která nutně nemusí být herečkou. Pro Langerovou se rozhodla ve chvíli, kdy jí měla nazpívat jednu z lágrových odrhovaček. "Jestli umí hrát, mě nezajímalo. Důležitější pro mě bylo, jak vnímá postavu Anny, jak na ni reaguje," uvedla.

Snímek, který se kromě Prahy a Krušných hor natáčí například v Rabštejně či Příbrami, počítá s animovanými vsuvkami i pseudodokumentárními záběry. Kromě Langerové v dalších rolích vystoupí Zuzana Fialová a Viktorie Čermáková, dále Marie Štípková, Luboš Veselý a Martin Sitta. Natáčet se bude až do podzimu.

Snímek, vznikající za podpory fondu kinematografie, produkuje společnost 8Heads Productions bývalé programové ředitelky karlovarského festivalu Juliettou Sichel. Výkonným producentem je Viktor Schwarcz ze společnosti Cineart, koproducentem pak Česká televize.

Fotografie Anny Barkovové při zatčení.

FOTO – www.gulagmuseum.org

Související