Dojmy: Hobit na své cestě nabral tempo, potemněl a nalákal na velké finále

Méně se medituje a dumá, i když také, více a nápaditěji se bojuje, o stupeň výš jdou emoce. Jsou tu přítomny jak vysoký morální apel, tak i potutelné dloubnutí. Druhý díl Hobita navíc už nedá příležitost kritice, že film jen doslovně přepisuje autora knižní předlohy.

I když přidané scény jsou z pera J.R.R. Tolkiena, pocházejí z jiných částí jeho rozsáhlé práce, kterou věnoval své vymyšlené a vysněné Středozemi. Příběh košatí a integruje do sebe cosi z vnějšku.

Šmakova dračí poušť není jen film. Je to zároveň soudní síň, kam se dostavil obviněný Peter Jackson před mnohamilionovou porotu, aby se zodpovídal z nactiutrhání. Prý se ho dopustil na imaginárním světu, který sám stvořil Pánem prstenů.

Hobití jednička, tedy Neočekávaná cesta, byla pokusem o něco trochu jiného. Zda podařeným, či nikoli, na to odpovídají recenzenti a diváci sami. Vedle toho jsou ale fakta.