Kdyby Ethan a Joel Coenovi napsali svůj poslední film V nitru Llewyna Davise jako folk song, mohli mít v rukou hit. Příběh hudebníka protloukajícího se newyorskou folkovou scénou šedesátých let je ideální základ pro melancholický text o osudovosti, selhání a talentu, jenž nestačí. Film sám ale zní trochu jako zaseknutá deska. Tvůrci se opět pouštějí do staronového tématu odysey a smůly lepící se na paty. Jako Sirény "nezávislé kinematografie" lákají diváky do temných uliček, kde jim obrazně dají jednu do zubů, druhou do žeber a nechají je ve jménu umělecké reputace pokorně přijmout jejich neuspokojivý osud. Stejně jako jej přijme Llewyn Davis.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.