Hospodářská krize, která Řecko sužuje už šestým rokem, vedla paradoxně k obrodě tamní kinematografie. Dnes řecké filmy získávají uznání na mezinárodních festivalech, píše agentura AFP. Recese, která desetitisíce rodin připravila o práci či bydlení, totiž vzbudila zájem o často dramatické příběhy, které filmaři zpracovávají i s omezenými rozpočty.

Loni například šestatřicetiletý Alexandros Avranas získal na benátském filmovém festivalu Stříbrného lva za nejlepší režii pro svůj film Miss Violence. Jde o příběh jedenáctileté dívky, která spáchá sebevraždu. Ocenění za nejlepší herecký výkon v tomto filmu si odnesl Themis Panu.

V roce 2009 získal film Tesák jednačtyřicetiletého režiséra Jorgose Lanthimose cenu Un certain regard v Cannes. Tento film byl dokonce nominován na Oscara v kategorii cizojazyčných snímků, což je úspěch, jaký řecká kinematografie nepamatuje více než 30 let. 

"Krize namířila na Řecko reflektory, což filmaře stimulovalo," tvrdí Gregory Karantinakis, generální ředitel státního Střediska řeckého filmu. Podle Karantinakise nepřetržité, často násilné demonstrace proti úsporným opatřením vyvolaly o Řecko zájem i ve světě. "Lidé se pokoušeli pochopit, oč jde," říká.

Jorgos Lanthimos získal v roce 2011 v Benátkách cenu za nejlepší scénář pro svůj film Alpy, jenž pojednává o skupině lidí, kteří se snaží nahrazovat pozůstalým jejich zemřelé příbuzné či přátele. Nyní Lanthimos míří na mezinárodní scénu se svým prvním filmem v angličtině nazvaným The Lobster, futuristickým milostným dramatem s Colinem Farrellem a Rachel Weiszovou.

Řecký film tak nyní zažívá vlnu nebývalých úspěchů. Podobné pamatuje naposledy v roce 1998, kdy na festivalu v Cannes získal Zlatou palmu za svůj film Věčnost a den režisér Theo Angelopulos.

"Krize přinesla filmu nečekanou pomoc, když přiměla ke spojení mimořádně tvůrčích osobností," konstatuje herec řeckého původu Jorgos Corraface, známý především ve Francii a ve Spojených státech. Oceňuje zejména to, že tvůrci dokážou pracovat s minimálními prostředky. "Sociální nepokoje vždy inspirovaly umění," prohlašuje Karantinakis.

V zemi, kde dnes nezaměstnanost dosahuje 27 procent a týká se 60 procent mladých lidí, nyní vyplynulo na povrch mnohé, co se nová generace režisérů snaží vyjádřit, poznamenává třiatřicetiletý Jorgos Zois. Ten získal cenu za dva krátké filmy a chystá se natočit svůj první celovečerní film.

Krize však výdaje na film ořezala. Dříve tento sektor mohl počítat se subvencemi Střediska řeckého filmu a bývalé veřejnoprávní televize ERT. V posledních pěti letech však byly subvence sníženy o 35 procent a kina zaznamenala pokles prodeje vstupenek o 45 procent. Loni vláda ze dne na den ERT zavřela, aby zrušila 2000 pracovních mích ve státní sféře a vyšla tím vstříc požadavkům mezinárodních věřitelů.

Tato omezení kupodivu sektor oživila a donutila ho nespoléhat se na stát. "Před krizí žádali režiséři na film 300 až 500 tisíc eur, dnes je točí za 100 tisíc", uvádí expert, který si podle AFP nepřál být jmenován.

Podle Jorgose Zoise se nyní filmy točí s nízkým rozpočtem nebo v koprodukci s evropskými zeměmi. Zdá se, že tím kvalita netrpí. Režiséři pochopili, že musí diváky dojmout, chtějí-li překonat jazykovou bariéru, která odjakživa omezovala distribuci řeckých filmů. "Pro řecké filmy je velmi málo prostoru. Je tedy třeba, aby tak trochu šokovaly, aby lidi probudily. Věřím, že to Řekové pochopili," dodává Jorgos Corraface.

Související