Návraty režisérů, kteří se na dlouho odmlčeli, bývají ošidné. Diváci si v minulosti zvykli na určitý styl, který hledají i v novém díle, ačkoliv režisérovy oči třeba už dávno vidí jinak. Petru Václavovi, který se po třinácti letech vrací po snímcích Marian a Paralelní světy filmem Cesta ven, se to nepřihodilo. A to jednoduše proto, že se nezměnila jeho citlivost a trpělivý způsob, jak filmem odemyká realitu.

Cesta ven, v níž kvůli reálnosti hrají autentická prostředí i autentičtí neherci, je na první pohled jen jakýmsi filmovým pokračováním běžného zpravodajství, v němž se vrší informace o sociální krizi romského etnika, o vyloučených lokalitách a marném hledání řešení. Dokonce se zdá, jako by Václav potřeboval mít ve filmu všechny okolnosti, které takto známe.

A to nikoli proto, aby film skrze cizího koproducenta oslovil francouzské publikum, nýbrž kvůli kontextu, do něhož potřebuje diváka naplno ponořit, aby mohl zachytit linii dění objevovaného kamerou.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.