Čekání na okamžik, kdy žijící klasik Woody Allen opustí scénu, se odkládá. I v osmasedmdesáti má jiskru a energii, brilantně ovládá umění dialogu a stále má co říct.

Ačkoli i v případě aktuálního snímku Kouzlo měsíčního svitu platí, že jde vlastně jen o rozvedenou anekdotu, což však Allen dělá celý život. Nepotřebuje svými filmy obejmout celý svět, stačí mu, když se lehce dotkne jednoho místa či motivu a na něm si vytvoří tematický i žánrový hrací prostor.

Tentokrát měl chuť vrátit se na konec dvacátých let, usadit se v hravě odlehčeném komediálním žánru a vést vtipnou disputaci o smyslu života.

Leckdo by mohl říct, že režisér jednoduše chtěl strávit léto v jižní Francii, kam děj filmu situoval. A nejspíš by to byla pravda. Tahle okolnost zapadá do Allenovy teorie podepřené praxí, totiž že natáčení filmu nemusí být nutně utrpení plné tvůrčí frustrace, ale jednoduše práce. A proč si ji nezpříjemnit.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.