Zestárlý filozof Woody Allen jihne, ale humor mu v novém filmu nedochází

Čekání na okamžik, kdy žijící klasik Woody Allen opustí scénu, se odkládá. I v osmasedmdesáti má jiskru a energii, brilantně ovládá umění dialogu a stále má co říct.

Ačkoli i v případě aktuálního snímku Kouzlo měsíčního svitu platí, že jde vlastně jen o rozvedenou anekdotu, což však Allen dělá celý život. Nepotřebuje svými filmy obejmout celý svět, stačí mu, když se lehce dotkne jednoho místa či motivu a na něm si vytvoří tematický i žánrový hrací prostor.

Tentokrát měl chuť vrátit se na konec dvacátých let, usadit se v hravě odlehčeném komediálním žánru a vést vtipnou disputaci o smyslu života.

Leckdo by mohl říct, že režisér jednoduše chtěl strávit léto v jižní Francii, kam děj filmu situoval. A nejspíš by to byla pravda. Tahle okolnost zapadá do Allenovy teorie podepřené praxí, totiž že natáčení filmu nemusí být nutně utrpení plné tvůrčí frustrace, ale jednoduše práce. A proč si ji nezpříjemnit.