Zprávu o české politické elitě má podat deset portrétů premiérů České republiky, které natočili studenti pražské FAMU. Filmy poskytnou obraz vývoje české demokracie od roku 1990 až po rok 2013, od 21. října je bude vysílat program ČT2.

"Svou premiérskou kariéru bilancovalo sedm z deseti bývalých premiérů. Portréty těch, kteří natáčení odmítli, režiséři sestavili s novináři, tehdejšími aktivními politiky a s využitím dobových archivů," uvedla kreativní producentka brněnského studia České televize Kamila Zlatušková. Před kamerou studentů FAMU se neobjevili Václav Klaus, Josef Tošovský a Petr Nečas.

Cyklus, jehož autory jsou Apolena Rychlíková a Jakub Mahler, poodhaluje osobnosti deseti bývalých mocných mužů, jejich schopnost otevřené reflexe, charaktery i hodnotová měřítka.

"Konfrontace politických matadorů s drzým mládím – to mě na námětu zaujalo. A protože se v mé tvůrčí skupině snažíme programově dávat příležitost mladým autorům, přistoupili jsme k vývoji tohoto cyklu," podotkla Zlatušková. Výsledek je nutno podle ní brát nejen jako zprávu o české politické elitě posledních dvaceti let, ale i jako představení toho, jak o politice přemýšlí generace nastupujících českých filmařů.

JEDNOTLIVÉ DÍLY

Petr Pithart - Limity vládnutí (režie: Jaroslav Kratochvíl, 21. října)

Václav Klaus - Z Borotína až na Sněžku (režie: Petra Nesvačilová, 28. října)

Josef Tošovský – Pilíř stability (režie: Viktor Portel)

Miloš Zeman – Kronos český (režie: Robin Kvapil, Jan Strejcovský)

Vladimír Špidla – Politický politik (režie: Martin Kohout)

Stanislav Gross – Upřímně (režie: Jan Látal)

Jiří Paroubek – 40 tváří (režie: Jan Látal)

Mirek Topolánek – Topoltropa (režie: Apolena Rychlíková)

Jan Fischer – Hlavně slušně (režie: Ivo Bystřičan)

Petr Nečas – Pan Čistý (režie: Lukáš Senft)

"Jako nejzdařilejší vidím ty dokumenty, u nichž autoři svou otevřeností dovedli svého premiéra znovuobjevit navzdory jeho mediálnímu a kolektivnímu obrazu. Předpokládám, že portréty Petra Pitharta, Josefa Tošovského nebo Stanislava Grosse budou pro diváky překvapujícím odhalením," dodala.

Dramaturg Dušan Mulíček spatřuje hodnotu cyklu v přítomnosti kritického názoru, neboť vždy jde o autentický postoj mladého filmaře. "Nemusíme s režiséry vždy souhlasit, ale právě názor nejlépe provokuje naše přemýšlení o tématu, v případě cyklu o novodobé české historii. Jediný přístup, který je schopen otupit kritičnost režiséra, je sebekritičnost expremiéra a jeho schopnost otevřené a neideologické sebereflexe. Divák může posoudit sám, kolik takových mezi bývalými premiéry je," uvedl.

Za příjemné překvapení pokládá dramaturg to, že si mladí filmaři uvědomili roli médií. Upozornil na ty díly, kdy se v portrétu expremiéra tématem stávají i okolnosti vzniku jeho mediálního obrazu. "Takovými jsou portréty Jiřího Paroubka a Petra Nečase. Za výjimečný v kontextu žánru politického dokumentu považuji i díl o Stanislavu Grossovi," dodal Mulíček.

Podle autorky konceptu Expremiérů Apoleny Rychlíkové byl střet s expremiéry pro mladé filmaře podstatný k pochopení toho, v čem žijí. "Geneze deseti příběhů deseti nejdůležitějších mužů republiky dává možnost nahlédnout polistopadový vývoj ještě jinou perspektivou, než jak je to běžné v normálním mediálním provozu," uvedla a upozornila, že bylo někdy extrémně těžké postavit se ostříleným matadorům české politiky a pokoušet se je kritizovat. Právě přiznaná nejistota tak dodala každému z dílů autentičtější rozměr.