Cukrářem se herec Lubomír Lipský, který v pátek zemřel ve věku dvaadevadesáti let, nikdy nevyučil. Ani nemohl skončit jinde než na divadelních prknech, vždyť na nich poprvé vystupoval už v před narozením.
Otcovy kremrole sice byly vyhlášené po celém rodném Pelhřimově, ale při jejich výrobě se milovník divadla a ochotník Vilém Lipský učil monology Jaga či Petruccia a divadelním nadšením nakazil celou rodinu včetně své ženy.
Synové Lubomír a Oldřich sice díky oblibě cukrárenských pamlsků vypadali v mládí k světu, ale divadlo je přitahovalo stejnou silou.
Lubomír Lipský si poprvé zahrál v osmi letech, tehdy ještě ráčkoval a špatně vyslovoval písmeno l. To se však záhy změnilo. "Divadlo je alfa omega hereckého umění. Všechny další obory, jako jsou filmy, seriály nebo rozhlas, jsou přidružená výroba. Divadlo je prazáklad všeho," domníval se Lipský, který ztvárnil na 200 divadelních rolí.
V prvním filmu se objevil v roce 1946. Jmenoval se V horách duní a poprvé a naposled si v něm zahrál se svým bratrem, který proslul především jako filmový režisér. Hrál partyzána, který podlehl následkům zranění.
"Poprvé v životě jsem umřel," vzpomínal na svou roli po letech Lipský, který uměl brát s nadhledem – nikoli však lehkovážně – i ty nejvážnější věci.
Lipského doménou se však brzy staly komedie. Proslavil ho dědek. Tedy děda Potůček z Dietlova seriálu Tři chlapi v chalupě – ale Lipský vždy mluvil o "dědcích". Hrál je už jako ochotník, role děda Vševěda se zhostil jako dítko školou povinné. A po Třech chlapech v chalupě mu definitivně "přirostli pod kůži". Stejně tak divákům, kteří mu tehdy psali spousty dopisů a většinou je adresovali přímo seriálové postavě.
Lipský byl poměrně plachý, ale uměl si publikum získat jedinou scénou. Drobná role třetího alchymisty z Císařova pekaře a pekařova císaře se stihla stát legendou. Ve scénáři stálo pouze "mluví cizí řečí" a režisér Frič mu dal volnou ruku. Jeho "Patláma, patláma. Paprďála, paprďála" si dnes pamatuje snad každý.
"Nikdy jsem nebyl komik," uvedl Lipský před několika lety v rozhovoru pro Literární noviny. "Komik, to je podle mě velké slovo, skoro až poklona. Komiky bych nazval takové osobnosti, jako byl Charlie Chaplin, Frigo, Vlasta Burian nebo ze současníků Luděk Sobota. Je to prostě hrdý titul. Já jsem spíš normální herec, kterému se tu a tam povede nějaká komická nebo humorná role. Ale v podstatě jsem spíš člověk zakřiknutý a hodně introvertní."
Skromná slova – ale především komedie, v nichž ho režíroval bratr Oldřich, svědčí o velkém komediálním talentu. Už zmiňovaný Frigo, tedy alter ego komika Bustera Keatona, ukázal, že plachost či zakřiknutost jde s groteskou velmi dobře dohromady. Například obrýlený, stydlivý učitel George Camel z komedie Čtyři vraždy stačí, drahoušku představuje skvělou ukázku proměny postavy na minimální ploše.
Tato mafiánská parodie poskytovala prostor spíše na hereckou "komiku mezi řádku", naplno se komediální rejstřík Lipského ukázal ve skvělé grotesce Šest medvědů s cibulkou.
Ztřeštěný, dějem nabitý snímek patří k českým vrcholům žánru a Lipský v roli klauna i uklízečky v jedné osobě na tom má lví podíl. Nebo spíše medvědí.
Do pomyslného panteonu "převlekových" rolí klaun Cibulka nepochybně patří – hned po bok Jacka Lemmona a Tonyho Curtise z Někdo to rád horké či Tootsie Dustina Hoffmana. Ta ovšem vznikla o celých deset let později.
Lipský se sice proslavil díky dědkům, ale mladíkem zůstal napořád. Na jevišti si dokázal "zatrsat" i dlouho po osmdesátce. Jeho pojetí humoru bylo vlídné a lišácké zároveň. Když přebíral Thálii za celoživotní činoherní mistrovství, děkoval bratrům Karamazovým, třem sestrám, bratránku z Batávie, otci Goriotovi, bratranci Ponsovi, matce Kuráž a dalším dramatickým postavám, čímž rozesmál zaplněné hlediště.
Nakonec poděkoval sám sobě. Nikoho tehdy ani nenapadlo vnímat to jako výraz neskromnosti. Právě naopak.
