Poprvé od chvíle, kdy politické napětí před dvaceti lety vyústilo ve vypalování kin, Palestinci žijící v Pásmu Gazy vyrazili do biografu.

Hollywoodské velkorozpočtové filmy se tu zatím nepromítají a islamisté z hnutí Hamás, kteří Gazu ovládají, dbají na to, aby se v biografech neobjevilo nic, co považují za nemravné. Přesto se v nově otevřeném kině promítá, byť zatím uvádí jen snímky vyprávějící o palestinském úsilí o vlastní stát.

Zhruba sto padesát lidí se minulý týden sešlo v sálu Společnosti červeného půlměsíce, kde doposud vystupovaly jen celebrity nebo se zde odehrávala tradiční kulturní vystoupení. Nyní zde lidé sledují snímek Oversized Coat, jejž roku 2013 natočil v Jordánsku usazený palestinský režisér Nawras Abu Saleh. Film vypráví o životě Palestinců v letech 1987 až 2011, tedy v době nezdařilých pokusů o dosažení míru a dvou povstání proti Izraeli.

Jedna vstupenka do kina stojí deset šekelů, což je v přepočtu okolo 63 korun.

V sále mezi jinými sedí také Alaa Abu Qassem, student žijící v Gaze, který v biografu ještě v životě nebyl.

"Jsem velice šťastný," říká Qassem, jenž byl ještě batole, když poslední biografy v Gaze vyhořely během války znepřátelených palestinských frakcí. "Chybí mi tu jen popcorn," dodává.

Biografům se přitom v Gaze kdysi dařilo. Dokud pásmo v 50. letech ovládal Egypt, Palestinci běžně chodili do kin na arabské, západní i asijské filmy. Biografy však vyhořely roku 1987, kdy začalo první palestinské povstání. Kina byla sice následně opravena, ale roku 1996 vyhořela podruhé během další vlny vnitropolitických střetů.

Na ohořelých zdech budovy, kde sídlilo jedno z největších kin v Gaze, dodnes visí vybledlé filmové plakáty. Některé jsou psané v hebrejštině a datují se do doby před dvaceti lety, kdy pásmo ještě okupoval Izrael.

Teď má budova dávno vymlácená okna a zdi jsou posprejované graffiti, které buď oslavuje boj proti Izraeli, nebo slouží jako reklama místních obchodníků.

V sále Společnosti červeného půlměsíce to minulý čtvrtek vypadalo docela jinak – vypravily se sem celé rodiny. Jakmile se v sále setmí, diváci vytahují mobilní telefony, aby si projekci sami natočili.

"Gaza je hladová po filmech. Brát lidem možnost chodit do kin a do divadel je proti lidskosti," tvrdí Basel Al-Attawna, divadelní režisér, který ještě pamatuje, jak se v Gaze chodívalo do starých biografů.

Dnes, kdy Izrael a Egypt neprodyšně kontrolují hranice pásma, většina z 1,9 milionu obyvatel Gazy nesmí vycestovat za hranice. V pásmu se mezitím zaběhly islamistické zvyklosti. Lidé se tak na filmy dívají jen v soukromí domova, kde je sledují v televizi či na DVD.

Nynější iniciativa začala zhruba před dvěma měsíci, kdy do sálu Společnosti červeného půlměsíce na první filmovou projekci dorazil dav zhruba 250 lidí, popisuje Hussam Salem ze společnosti Ain Media. Ta promítání sponzoruje.

Firma původně plánovala jedno promítání týdně – vždy v sobotu. Kvůli enormnímu zájmu na sociálních sítích se ale rozhodla přidat ještě druhou projekci.

Minulý čtvrtek diváci říkali, že filmy zdůrazňující palestinský boj za vlastní stát jim nevadí. Kromě nich by ale rádi viděli také egyptské snímky nebo západní filmy s hvězdami typu Toma Cruise či Sylvestera Stallonea.

Podle Hussama Salema však vybrané snímky musí nejprve schválit ministerstvo vnitra, jejž ovládá hnutí Hamás vládnoucí Gaze. To může například znamenat, že scény, které by členové hnutí považovali za necudné – například polibky – z filmů budou odstraněny.

S ničím takovým se ale Salem zatím nesetkal. Snímky, které promítá, podle něj "odpovídají tradicím a hodnotám, v nichž jsme vyrostli", jak říká.

Hnutí Hamás, které bojuje s Izraelem a soupeří také se sekulárními palestinskými rivaly na okupovaném Západním břehu, dlouhodobě šíří zprávy, vzdělávací pořady, a dokonce animované klipy. Distribuuje je po internetu a v televizi, aby propagovalo své politické názory.

Nezávislí umělci však upozorňují, že úřady v konzervativním Pásmu Gazy kvapně zakazují jakýkoliv obsah, jenž neodpovídá islámským náboženským ediktům. Sám Hamás své zásahy do filmu a televize označuje za minimální.