Státní fond kinematografie nesouhlasí s podobou knihy, která je výsledkem výzkumu hledajícího metodu digitalizace archivních filmů.

"Nemůže být považována za odbornou práci postavenou na seriózním výzkumu. Metoda DRA (digitálně restaurovaného autorizátu) je pro fond v tuto chvíli nepřijatelná," uvedl fond v tiskové zprávě.

Tým řešitelů se brání a uvádí, že metoda je již certifikovaná a představuje jedinou metodiku v oblasti digitálního restaurování filmů.

Proti metodě již dříve vystoupil Národní filmový archiv a kvůli podobě knihy v srpnu rezignovala proděkanka FAMU.

"Je jen na Státním fondu kinematografie, bude-li chtít výsledky výzkumu v podobě certifikovaných metodik využívat, či nikoli," sdělil vedoucí týmu řešitelů grantového projektu, kameraman a pedagog FAMU Marek Jícha.

Pětiletý projekt začal v roce 2012 a jeho náklady ve výši 52 milionů korun hradí ministerstvo kultury v rámci svého programu na podporu výzkumu národní kulturní identity.

Národní filmový archiv jako jeden z řešitelů z projektu již loni na jaře vystoupil a zvolenou metodiku digitalizace opakovaně odmítá. K výstupu z projektu se vyjádří v pondělí, sdělila jeho mluvčí Jana Ulipová.

Kniha nazvaná Živý film – Digitalizace filmu metodou DRA vychází v těchto dnech.

Vedení Národního filmového archivu dříve mimo jiné uvádělo, že zmíněná metoda znamená příliš zásahů do archivního materiálu, které by navíc za nežijící tvůrce byli oprávněni činit členové profesních organizací. Národní filmový archiv má kvůli svým obavám z upravování filmů spory především s Asociací českých kameramanů.

Hlavním řešitelem grantu byla Akademie múzických umění. Vedoucí týmu Jícha opakovaně uváděl, že záměrem je digitalizace filmů v nejvyšší možné kvalitě, "aby vznikl digitalizát schopný navodit autentický vzhled projekce filmového díla, jak byl prezentován v době premiéry filmu".

Proti knize, která výsledky projektu shrnuje, vystoupila již v srpnu proděkanka FAMU pro vědu a výzkum Andrea Slováková. Důvody její rezignace jsou podobné, jaké zmiňuje Státní fond kinematografie.

Kniha podle ní obsahuje nepodložená fakta, manipulativní tvrzení, příliš se věnuje sporům kolem projektu a podává pouze jejich subjektivní pohled. V důsledku podle ní diskredituje nejen projekt, ale i celou FAMU.

Podle Státního fondu kinematografie v knize chybí popis a výstupy základního výzkumu a text publikace z procesu restaurování vylučuje odborníky. Fondu vadí také požadavek řešitelů projektu na to, že by restaurátoři účastnící se digitalizace museli být vzdělaní v dotčených uměleckých oborech, tedy v tomto případě v oboru kamery a zvukové tvorby. Měli by také mít bohatou uměleckou praxi.

V tom fond pravděpodobně opět spatřuje snahu příliš zasahovat do archivních snímků žijícími tvůrci.

Fond ale při upřednostnění metody digitalizace nechce jít ani cestou Národního filmového archivu. Badatelská verze filmu není podle něj přijatelná pro současného diváka. Spory o digitalizaci podle fondu způsobují zpoždění oproti jiným státům, které mají zdigitalizovanou mnohem větší část svých archivů

Výzkumný tým Národní kulturní identity v tiskové zprávě výtky Státního fondu kinematografie vyvrací a uvádí, že publikace z procesu nevylučuje odborníky. Publikace Živý film má podle týmu má v souladu s cílem výzkumu doložit nejkvalitnější možnost převodu obrazu z filmového nosiče do datové podoby.

Související