Sám doma, Láska nebeská, Život je krásný. Vánoce jsou časem stále těch stejných filmů

Opakování je matka slasti. Přitažlivost tradic bezpochyby spočívá také v požitku z toho, že všechno zůstává stejné jako dřív. A Vánoce jsou s tímto požitkem z téhož důvodu spojované nejvíc ze všech svátků v roce. Po nevyhnutelném adventním stresu přichází doba, kdy věci jsou konečně na svém místě. Kapr je na talíři, dárky pod stromečkem a premiérová televizní pohádka poběží zítra, další pozítří a třetí popozítří.

Ale k pohádkám a "stosedmapadesáté" repríze Mrazíka v uplynulých dekádách přibyly jiné stálice. A tak jako se české vánoční pohádky neobejdou bez prince, nemohou americké vánoční filmy existovat bez městeček s bizarními jmény, případně bez přinejmenším jednoho remcala a škodiče, který nesnáší Vánoce.

Malý Kevin zůstane v sobotu na televizní obrazovce opět Sám doma v už takřka klasickém rodinném snímku z roku 1990, obživlý sněhulák z filmu Jack Frost bude podobně jako přerostlý skřítek v podání herce Willa Ferrella ze snímku Vánoční skřítek zaplavovat diváky sentimentem, který lze v tak koňských dávkách tolerovat pouze o Vánocích.

Obliba snímku Sám doma je pochopitelná, scénář Johna Hughese umí balancovat mezi patosem a nadsázkou a střet doma zapomenutého chlapce s dvojicí lupičů je plný vynalézavých momentů.

"Rodina je na nic," stěžuje si nespravedlivě potrestaný Kevin matce, následně si užívá, že je pánem domu, a noří se do bratrovy bedny s Playboyi a petardami. Je to stále malý vyjukaný kluk, který však ve správnou chvíli dokáže přelstít dospělé zločince takřka rutinérsky a v obou těch polohách působí vlastně celkem přirozeně.

Navzdory sváteční velkorysosti diváků se však nabízí otázka, zda opravdu filmy Jack Frost a Vánoční skřítek musí vysílat české televize hned několikrát v rozmezí dnů či hodin. Naivní a nepříliš zručný "lidský skřítek" Will Ferrell tak letos bude moci ve snímku z roku 2003 znovu a znovu odhalovat kouzlo moderních santovských saní, které mají pod kapotou 500 sobích sil. A také se střetávat s nepřátelstvím mývalů i cynických byznysmenů ve světě tak rozdílném od santovské výrobny hraček, kam se omylem coby dítko dostal.

Sněhulák Jack Frost z filmu z roku 1998 bude zase moci donekonečna dokazovat, že je převtělením zesnulého tatínka.

O Vánocích je zkrátka možné vše − třeba i oblíbit si pitvoření a nejapné herectví, které by jindy bylo klasifikováno jako přečin přinejmenším proti dobrému vkusu. Je to doba zázraků.

Jen o Vánocích může ve filmu Láska nebeská z roku 2003 vzplanout citový vztah mezi premiérem a jeho uklízečkou z chudé čtvrti, jen o Vánocích zde může padlý a znovu z popela povstalý popový idol vyznat city svému obtloustlému manažerovi, jen o Vánocích může láska vstoupit mezi postaršího spisovatele a jeho hospodyni, kteří nevládnou společným jazykem, a jen a pouze o Vánocích si domluví rande dva herečtí dubléři během okamžiku, kdy zaskakují za ty opravdové filmové hvězdy ve scéně orálního sexu.

Láska nebeská patří k nejoblíbenějším vánočním komediím po právu, přesto je tato britská mozaika nepravděpodobných příběhů skoro až moc dokonalým produktem − bez hluchých míst, s přiměřenou porcí odvážného humoru. Stačí jen rozvázat stužku.

O Vánocích je však dobré myslet i na ty pozapomenuté. Ostatně největší americký vánoční "klenot", melodrama Život je krásný z roku 1946, se milovanou klasikou stal až v osmdesátých letech a vlastně náhodou. Mohla za to prošlá práva, a tak film, který v době vzniku v kinech propadl, ovládl obrazovky a letošní sedmdesátiny oslaví jako ztělesnění vánoční pohody.

Ani film s názvem Vánoční příběh v roce 1984 v kinech moc neuspěl. Snímek kanadského režiséra Boba Clarka si však svým všedním, a přesto nostalgickým vyobrazením trampot devítiletého chlapce, který si pod stromeček přeje legendární vzduchovku Red Ryder, získal oddané fanoušky. V tuzemsku neprávem méně známý film má přitom docela blízko k českému humoru, například scéna ze snímku Obecná škola otce a syna Svěrákových s olizováním zmrzlého zábradlí má předobraz právě zde.

Ve Vánočním příběhu chlapci až nábožně hledí do výlohy "plné mechanizované elektronické radosti". A Ralfie tu mezi vláčky a tančíky vidí ten svůj "svatý grál", pušku schopnou vystřelit dvě stě ran. Ale vedle citlivého podání bujné fantazie a bohatého vnitřního světa malého kluka "s přitroublým kulatým obličejem a pitomým kulichem" tu je místo i pro humor ryze dospělý, který vyvolá především výherní trofej otce − lampa se stojanem ve tvaru lascivní dámské nohy ve svůdné punčošce, která k nelibosti matky je všem na očích hned za oknem domu.

V osmdesátých a devadesátých letech vznikla spousta amerických vánočních filmů, které se staly oblíbenými mimo jiné i díky nejednoznačnému vztahu k vyobrazení svátků. Už ve Vánočním příběhu se objevují scény s bujarým Santa Clausem a neomalenými elfími pomocníčky, kteří v místním supermarketu místo radosti rozdávají hrůzu.

"Není to krása, zlato?" obrací se ve snímku Vánoční prázdniny z roku 1989 otec k dceři při pohledu na šestimetrový smrk stojící uprostřed zasněžené krajiny, který brzy zamíří do jejich obýváku. "Podívá se později, zamrzly jí oči," odvětí matka.

Takový je film Vánoční prázdniny celý: bláznivý. A otcovu snahu o dokonalé svátky tu neustále někdo z rozvětvené rodiny sabotuje.

Svátky klidu a míru ale v některých snímcích odhalují i svou temnou stránku: ať už jsou to mazlíčci měnící se ve žravé zrůdičky ve filmu Gremlins z roku 1984 či střet Halloweenu a Vánoc v animovaném muzikálu Ukradené Vánoce.

"Možná jste se podivovali, odkud se vzaly svátky. A pokud ne, tak je čas začít," zní z úst vypravěče v úvodu filmu Ukradené Vánoce. A vlastně je dobré si při zasednutí ke každoroční porci vánoční zábavy podobnou otázku položit i na obecné úrovni. Nepřistupovat ke štědrovečerním filmovým i nefilmovým tradicím rutinně, ale vnímat je také jako výzvu zase po roce spočinout. A spočinout neznamená usnout, ale zamyslet se, hodnotit a přehodnotit.

Právě v dnešní neklidné době se snadno navrátí třeba potlačené pesimistické tóny filmu Život je krásný, kvůli nimž v poválečné Americe neuspěl. Hlavní hrdina Bailey má podlomené zdraví a ani jako obchodník není úspěšný. Od sebevraždy ho zachrání vlastně jen vánoční zázrak v podobě anděla.

Městečko Bedford Falls, kde Bailey žije, se nakonec příliš neliší od jeho děsivého, zkaženého odrazu jménem Potterville, který se mu vyjeví během noční můry. Bailey je ve městě uvězněn, nadává na něj, a když v závěru filmového příběhu stane v čele Bedford Falls, kde vězí jistota, že se nepromění v zištného člověka či rovnou zlosyna? Obzvláště ve světě, kde i nebe připomíná spíš firmu než posvátné místo.

V časech, kdy břicho těžkne cukrovím a mozek měkne sentimentem, je dobré alespoň ten druhý orgán udržovat ve střehu. Za bukolickou křesťanskou idylou Vánoc vždy číhají i pohanské saturnálie.