Olli Mäki byl pekař z malého finského města. A také oblíbený boxer, kterého nevzali do olympijského týmu, neboť byl komunista. Zato v roce 1962 z něj chtěli udělat národního hrdinu, když stanul v ringu proti americkému mistru světa.

"Vzpomínal na to jako na nejšťastnější den ve svém životě," říká v rozhovoru pro HN autor filmu Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho, debutující režisér Juho Kuosmanen. Boxer Mäki tehdy prohrál.

Podle autora této křehké dobové romance o lásce a boxu, která loni vyhrála druhou hlavní soutěž na festivalu v Cannes a včera vstoupila do českých kin, Mäki nezapadal do role úspěšného sportovce. "A to je rozpor, který mě zajímal. Nikdy se ve světě profesionálního boxu necítil pohodlně," poznamenává tvůrce, který se stejně jako boxer narodil v městě Kokkola, kde je Mäki dodnes hrdinou.

Pro režiséra je hrdinou především svým životním postojem. "Koupili si snubní prsteny v den zápasu. Ukázali prostředníček představám, jak se věci mají dělat," líčí režisér, jak Mäki i během příprav na nejdůležitější zápas dosavadní kariéry myslel na svou milou.

Kuosmanen se zasměje poznámce, že i nejslavnější boxerský film Rocky je melodrama o lásce. "Když jsem si Rockyho pustil asi půl roku po natáčení, došlo mi, kolik je tam podobností. Přitom jsem vždy tvrdil, že náš film není nic jako Rocky. Láska a box vytvářejí hezký kontrast, jde o dva různé způsoby, jak se dotýkat druhých lidí."

Při natáčení se inspiroval spíš dobovými dokumenty, starými britskými filmy či ranou tvorbou Miloše Formana než boxerskými dramaty. Zato představitel hlavní role, divadelní herec Jarkko Lahti, vzal boxerskou přípravu vážně.

"Byl první, komu jsem o nápadu řekl. Nadchlo ho to a začal boxovat pro případ, že by film vznikl. Trénoval čtyři a půl roku, absolvoval i dva skutečné zápasy. Začal mít box opravdu rád, někdy trénoval i dvanáctkrát týdně," říká Kuosmanen, v jehož filmu přitom příliš mnoho boxerských scén není.

"Bál jsem se, co Jarkko řekne při čtení scénáře. Byl jsem rád, když ho nejvíce nadchla scéna s pouštěním draka."

Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho je jemný film, plný melancholie i optimismu. Zvláštní náladou připomene snímky nejslavnějšího finského režiséra Akiho Kaurismäkiho.

Kuosmanen se srovnání nebrání, naopak přidává historku, jak při prvním promítání Kaurismäkiho novinky Druhá strana naděje zjistili, že dokonce natáčeli ve stejných lokacích. "Jsem opravdu rád, že jsme byli první, protože jinak by to vypadalo, že se opičíme," podotýká.

Film

Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho
Režie: Juho Kuosmanen
Aerofilms, česká distribuční premiéra 16. března

"Kaurismäki točí filmy tak dlouho, co jsem naživu. Jeho vlivu nelze uniknout. Ale opravdu nerad bych ho kopíroval, zvlášť když má tak výrazný styl. Nálada našich snímků je typicky finská. Je to pocit melancholie, kterou si však my Finové užíváme," vysvětluje.

"Pamatuju si, jak Aki jednou pronesl: ,Mohl bys mi pustit tu píseň z vašeho filmu, rád bych si poplakal.'"

Kuosmanen poznamenává, že Finsko má spíš divadelní a hudební tradici. Diváci chodí na lidové komedie, Kaurismäki je sice mezinárodně známý režisér, ale doma ho mnozí nemají rádi, neboť prý ukazuje zemi ve špatném světle. Po zhlédnutí Kuosmanenova debutu Kaurismäki prohlásil: "Konečně mám ve Finsku kolegu."

Kuosmanen je nicméně rád, že jeho starší "kolega" svou novinku dokončil až letos. Jeho snímek tak může v klidu soutěžit o ceny finské filmové akademie, kde má deset nominací. "Nikdy nesoutěžte v roce, kdy natočil film Kaurismäki," směje se.

Sám doma cítí nejen přízeň kritiků a akademiků, ale též diváků. "Film je stále v kinech, díky šeptandě se vrátil, máme 55 tisíc diváků, to je pětkrát víc, než jsme čekali. Lidé si řekli, že je to film o boxu, ale přitom je dobrý."

Související