Ne všude to vypadá podobně. "Kempují v polích, kde si staví stany, zpívají písně a vzpomínají na hvězdy, které toho dne viděli na filmových plátnech," popisoval jedinečnou atmosféru karlovarského filmového festivalu před dvěma lety viceprezident a odpovědný redaktor prestižního amerického filmového periodika Variety Steven Gaydos. "Sám jsem to zažil jen jedinkrát," přibližoval unikum akce v knize Příběh festivalu, která vyšla u příležitosti jubilejního 50. ročníku "Varů".

Gaydosovi kolegové z Variety, kritici Guy Lodge a Jessica Kiangová, jsou letos ve Varech pošesté, a Kiangová dokonce poznamenává, že na žádném festivalu nebyla tolikrát. Oba novináři z jednoho z nejrespektovanějších amerických filmových časopisů nemají za úkol pouze o festivalu reportovat, podílejí se také na jeho programu. Pro Karlovy Vary připravují sekci Dny kritiků Variety.

"Letos jsem do ní vybrala snímek Columbus," prozrazuje Kiangová. Americké drama zasazené mezi modernistické stavby stejnojmenného města v Indianě patří v Karlových Varech k nejlépe přijímaným titulům z výběru Variety.

"Pro Variety je důležité být určitou branou pro filmy z vašeho regionu," dodává Kiangová, "proto se většina mých recenzí týká snímků z hlavní soutěže, dokumentární soutěže a soutěže Na východ od Západu."

Kritička ale poznamenává, že pro menší americká periodika, jako je například web The Playlist, kde pracovala dřív, je důležité psát z Karlových Varů také o filmech, které nabízejí nesoutěžní sekce Horizonty a Jiný pohled. Tedy o snímcích, jež na západočeskou kolonádu doputovaly z největších světových festivalů − Cannes, Berlína či Benátek.

Také Guy Lodge vnímá karlovarský festival jako přehlídku, která má především lokální význam. "Je to přední festival zaměřený na novou východoevropskou kinematografii, už proto je pro naše periodikum nutné zde být," říká. A poznamenává, že oproti srovnatelně významným festivalům, jako jsou ve španělském San Sebastianu nebo švýcarském Locarnu, mají všechny karlovarské soutěže silnější regionální charakter.

Lodge rovněž vyzdvihuje, že mnohé filmy a programové sekce jsou zaměřené na širší publikum, než je tomu třeba v Locarnu, kde vládne radikálnější, od festivalového "středního proudu" vzdálená filmová estetika.

Dojem, že navzdory lokálnímu charakteru soutěží je celková dramaturgie Karlových Varů různorodější než třeba v Locarnu, potvrzuje i Kiangová.

"Osobně mi vyhovuje ta směs nových objevů a dohánění restů z jiných festivalů. Takže jsem tu konečně stihla diskutované tituly jako Přízrak s Caseym Affleckem nebo muzikálovou akční jízdu Baby Driver či film 78/52, který se celý věnuje jediné filmové scéně − té slavné vraždě ve sprše z Hitchcockova Psycha," přibližuje svůj divácký zájem novinářka. "To je luxus, kterého se mi na mnoha ostatních festivalech nedostává."

Z filmů v letošních soutěžích si Kiangová zamilovala snímek Tarzanova varlata i Svět podle Daliborka, oba z dokumentární sekce. Vedle portrétu neonacisty Daliborka od režiséra Víta Klusáka zmiňuje film asi s nejbizarnějším názvem, který zkoumá prostor v dnešní Abcházii, kde údajně kdysi Sověti snili o zkřížení člověka a opice.

"Cukrář," má o svém favoritu v hlavní soutěži jasno Lodge. Tento izraelsko-německý debut režiséra Ofira Raula Graizera včera obsadil první místo průběžného hlasování o diváckou cenu a jde o další potvrzení vysoké kvality letošní soutěže.

V knize Příběh festivalu rozvíjel Steven Gaydos z Variety mýtus o Karlových Varech jako o místu setkávání různých filmových klanů, kam se po roce 1989 začali sjíždět příslušníci všech filmových kmenů, aby "svobodně lovili, sbírali, popíjeli, pokuřovali a užívali si zázraků celuloidu". Gaydos se sám pasoval do zvláštního kmene "Hollywooditů".

Také Lodge "ujíždí" na karlovarské atmosféře. "Je jedinečná: množství mladých lidí a studentů v publiku dává projekcím čerstvou energii a před kinem vládne večírková nálada, jakou jsem nikde nezažil," popisuje. A vlastně potvrzuje to, co říká většina zahraničních návštěvníků z řad novinářů a filmových profesionálů.

Pro ně je obvykle atmosféra karlovarského festivalu natolik silná, že rádi odpouštějí nedostatky. Třeba poněkud polní podmínky, které vládnou v některých z kinosálů. "Projekční sály nejsou tak nablýskané jako na jiných festivalech podobné důležitosti, ale to je součástí karlovarského kouzla," popisuje Guy Lodge dispozice některých kin, jejichž sedadla mají k pohodlnosti daleko a kde na titulky lze vidět jen tehdy, nesedí-li před vámi někdo vysoký.

"Karlovy Vary zabírají tak zvláštní místo v mém filmovém kalendáři − a také v mém srdci −, že bych jen nerada tu magii kazila," zdráhá se Jessica Kiangová hovořit o tom, zda jsou na festivalu i věci, které by bylo třeba vylepšit. Potěšilo by ji prý ale více sálů s opravdovými kinosedadly, uzpůsobenými pro unavené krky diváků. "A také lepší wi-fi připojení," dodává.

To vše je ale pro ni pouze drobnost v porovnání s tím, že jde o akci v "báječných Karlových Varech". Na festivalu, kde podle Jessicy Kiangové točí ty nejlepší festivalové znělky na světě.

"Každoročně si užívám pozorování lidí, kteří poprvé zkouší vodu z místních pramenů. Také jsem to zkusila. Ale jen jednou, měla bych se stydět, neboť vím, jak prospěšné to je. Ale jednou to opravdu stačilo," žertuje Kiangová.

"Vy jste z Prahy, tak to se jistě za měsíc potkáme v Karlových Varech a zapomeneme na tuhle snobskou záležitost," hlaholil loni v autobusu při odjezdu z Cannes na letiště jeden indický žurnalista. Jsou to slova, která českému novináři, jenž se právě vrací z první návštěvy proslulého Cannes, trochu převrátí perspektivu.

Návštěva Karlových Varů pro mnohé matadory světové žurnalistiky opravdu představuje také plodné a přitom relaxační cinefilské prázdniny, na které vyrazí po návštěvě největšího a nejhektičtějšího filmového festivalu na světě. Karlovarská přehlídka se tak stává vítaným protipólem snobství a přehnané důležitosti. Má svébytné kvality a není jen pracovní povinností do počtu.

Související