Obraz je tak zrnitý, že se začíná skoro podobat bílému šumu televizní obrazovky naladěné na mrtvý kanál. Přesto lze zřetelně poznat, kdo je hrdinou toho záběru. "Před mnoha staletími jsme se naučili řeč svých pánů," promlouvá k divákům kůň a jeho frkání je slyšet v pozadí. Však se také snímek kanadského experimentátora Mikea Hoolbooma jmenuje 3 koňské sny. "Přesto jsme se nepřestali podivovat, proč se tak málo z vás obtěžovalo naučit tu naši," pokračuje oř, který spolu s několika dalšími vraníky stojí v záběru a dodává: "Každý z nás si v sobě nese vlastní druh osamělosti."

Novinka známého kanadského tvůrce, který své snímky pravidelně uvádí na Ji.hlavě, je dobrým příkladem toho, s jakou silou a podmanivostí dokáže k divákům experimentální tvorba promlouvat. Soutěžní sekce experimentálních filmů Fascinace se každoročně pokouší přinášet snímky z okraje kinematografie do centra pozornosti. Ukázat, že experimenty mohou být hravé, překvapivé, divácké, nikoli abstraktní, nudné a nepochopitelné.

Právě Hoolboomův film působí od první chvíle poeticky i emotivně a zároveň odráží hluboce etický postoj autora. Koně, sloužící lidem často jako atrakce či k užitku, tu najednou přimějí diváka hledět na ně jinak. Normálně umožňují lidem dívat se na svět z výšky, kanadský režisér naopak nabádá publikum, aby na tvory na obrazovce z výšky nehledělo. A ani není třeba vědět, že filmový pás, z něhož se právě v kině promítá, se vyrábí za pomoci želatiny − tedy kostí a kůží, včetně těch koňských. Tudíž kousek nějakého koně možná právě přebývá v promítacím přístroji.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se