Deset let, čtyři filmy a tržby z kin přesahující celosvětově 2,3 miliardy dolarů.

A figury, které se staly synonymem současné popkultury a zábavního průmyslu: zelený zlobr Shrek, jeho žena Fiona, natvrdlý Oslík, který nikdy nezavře tlamu, excentrický Pinocchio, neohrožený Perníček, a samozřejmě mušketýrsky šarmantní Kocour, šmrncnutý hispánským sexappealem Antonia Banderase, jenž mu v originálu propůjčil hlas.

Všichni hrdinové se nyní naposledy, počtvrté, vracejí i do českých kin. Shrek 4, kterého doprovází podtitul Zvonec a konec (v originálu tvůrci finále zelené série opsali zábavnější douškou FourEver After), má českou premiéru dnes večer v Palace Cinemas Nový Smíchov.

Zítra pak - s dvouměsíčním zpožděním oproti americkému trhu - vstupuje Shrek 4 také do běžné české distribuce. S reputací nejlepšího pokračování celé série.

Návrat zeleného dávnověku

Tvůrci v čele s režisérem Mikem Mitchellem od počátku čelili kritice: předchozí film, Shrek Třetí z roku 2007, totiž fanoušci i kritika ztrhali. Pokračování, v němž se Shrek s Fionou po svatbě brání převzetí královských povinností, uvedlo na scénu celou řadu zbytečných nových postav, akční zápletku s komandem princezen, ne zcela zdařilé odkazy na legendu o králi Artušovi. Původní příběh zeleného zlobra a jeho milované princezny zlobryně se rozpustil v přebytku vedlejších dějových linií.

Tvůrci od počátku věděli, že čtvrtý příběh musí být návratem ke kořenům původních dvou filmů. Ty stavěly na odkazech na popkulturní fenomény, slavné filmy, legendární pohádky. Scenáristé tu ironicky vtipkovali na konto velkofilmů, jako je Pán prstenů, komiksových adaptací typu Spider-Mana, dobových spektáklů jako Ben Hur či naopak starosvětských disneyovek, jako je třeba Malá mořská víla Ariel.

Ve čtvrtém filmu tedy rozehrávají příběh Shreka po letech spokojeného rodinného života. Namísto akce a dobrodružství si režisér Mitchell libuje v okouzlujících drobných detailech: Shrek, tatík od rodiny, nestraší vesničany, ale rozdává coby novodobá celebrita autogramy a v útulném domku uprostřed bažiny dostává od manželky a zasloužilé trojnásobné matky Fiony stále tytéž "provozní" úkoly: přebalit, vykoupat, nakrmit, přečíst dětem pohádku, sezvat přátele v čele s hyperaktivním Oslíkem a jeho početnou dračí rodinou, případně opravit nefunkční latrínu.

Není divu, že Shrekův život zabředlý do všednodenního stereotypu vyvolává v zeleném hrdinovi oprávněnou skepsi - a kacířskou myšlenku, jak báječné by bylo, kdyby Fionu nikdy nepoznal.

Když po jedné obzvláště vypečené manželské hádce podepíše se záludným skřetem Rampelníkem na oko výhodnou smlouvu "prožít den postaru", způsobí ve svém životě zásadní zvrat.

Království Za Sedmero horami se změní k nepoznání, z jeho Fiony se stane státem pronásledovaná rebelka, Oslík ho nepoznává, Kocour ztloustl k nepoznání, děti ani domek v bažině neexistují. Rampelník kouzlem vymazal den, kdy se Shrek s Fionou poznali. Shrek se mávnutím kouzelného proutku ocitl zpět v "temném dávnověku".

Hrátky s retrospektivami

Scenáristům rafinovaná zápletka "co by, kdyby" dopřává možnost improvizace s minulostí, zábavných hrátek s odkazy na nejstarší díly, množství retrospektiv i záludných dějových smyček, které však nestojí na kritizované akci a stále nových postavách, nýbrž na tom, čeho si na Shrekovi recenzenti cenili nejvíce: vtipných narážkách, satirických odkazech, nápaditých a originálních průpovídkách.

Scenáristé se zkrátka vrátili k těm nejzelenějším shrekovským kořenům. Doufejme, že opravdu zazvonil zvonec a pohádky je konec. Shrek se totiž rozloučil se ctí, kterou čekal málokdo.

Související