Ze čtyř "hlavních" Grammy letos v únoru unikla Britce Amy Winehouseové jediná, totiž pro album roku. Tu si odnesl sedmašedesátiletý klavírista a skladatel Herbie Hancock, jedna z nejdůležitějších postav moderního jazzu, za desku River: The Joni Letters.
V historii cen Grammy se tak teprve podruhé stala albem roku jazzová nahrávka. Jak ovšem Hancock prozrazuje v rozhovoru pro HN, stálo to úsilí několika tisícovek buddhistů, k nimž se hudebník hlásí.
HN: Získal jste Grammy za album k poctě písničkářky Joni Mitchellové, přičemž ona sama vydala po devíti letech dlouho očekávané album Shine. Trofej pro desku roku jste si ale odnesl vy, nikoli ona - není to ironie?
To ano. Její deska Shine alespoň dostala Grammy za nejlepší instrumentální výkon, tedy v kategorii, která se obvykle týká mě. A já zase dostal cenu, která by patřila jí. To je, uznávám, poněkud legrační.
HN: Nominace jste znal už od prosince. Počítal jste s cenou vůbec?
Co se stalo, je vlastně dost zajímavé. Cítil jsem v sobě velmi silné, nepohnutelné odhodlání tu cenu získat. Odhodlání vyplývající z mého přesvědčení, že by měl Grammy vyhrát jazz, hudba silně spjatá s kulturou Ameriky, že půjde o úspěch, kterým se kultura posune dál. O vítězství tvůrců, kteří natáčejí desky jak nejlíp umějí, aby se podělili s jinými lidskými bytostmi, nad těmi, které pohánějí myšlenky na slávu a majetek.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
