Stopadesáté výročí narození Gustava Mahlera, rodáka z Vysočiny, přinese letos při koncertech v hudebních metropolích i mimo ně zcela jistě nejednu uměleckou událost. Jednu už však české země zažily na podzim roku 2008, kdy uplynulo sto let od premiéry jeho Sedmé symfonie, jediného z děl tohoto světoznámého autora, které poprvé zaznělo na našem území.

Trvalou připomínkou je nedávno vydaná nahrávka vystoupení rozhlasových symfoniků a dirigenta Jiřího Stárka v Jihlavě na mahlerovském festivalu Hudba tisíců z 19. září.

Alpské kravské zvonce

Živý snímek rozměrné a mnohotvárné Sedmé symfonie má některé zápory dané ve zvuku menší kubaturou sálu, ale současně klady dané jedinečností okamžiku - na den přesně se při výročí sešel ve městě Mahlerova dětství s předním pražským tělesem nestor českých dirigentů k nevšednímu velkému úkolu.

Z nahrávky je cítit, jak se po určité době vnitřně sladili a našli i v akusticky nezvyklém prostředí řadu detailů, těch, které činí Mahlerovu hudbu jedinečnou. Groteskní, trubačské, taneční, lyrické i zádumčivé epizody tvoří v jeho symfoniích kaleidoskop nálad a pocitů.

Tento specifický zvukový svět, který ve velkých projektech zpřítomňují na svých nahrávkávh ti nejlepší světoví dirigenti, i tady, v pětivěté, ryze instrumentální symfonii s pozoruhodnými nokturny a zvoněním alpských kravských zvonců, zaznívá trefně.

Existuje také nové dvojalbum s hudbou Dvořáka a Čajkovského, které je plodem několikaletého uměleckého soužití šéfdirigenta Jiřího Stárka a Karlovarského symfonického orchestru.

V roce 1894 právě tento soubor hrál v Poštovním dvoře kontinentální premiéru Dvořákovy Novosvětské symfonie. Stárek s orchestrem v posledních letech realizoval v abonmá nejeden ambiciózní program včetně uvádění Mé vlasti.

O čilém osmdesátníkovi, nositeli medaile za celoživotní šíření dobrého jména české kultury, se říkává, že je služebně nejdéle působícím českým dirigentem. Už předtím, než v roce 1968 po okupaci odešel tento Talichův žák natrvalo do ciziny, léta pracoval na důležitých úkolech v Československém rozhlase.

Návrat k tradicím

A činorodost vyzařuje nadále, nepřestává neúnavně pracovat a koncertovat. Zůstává usazen v Německu, ale pravidelně se vrací. Druhou polovinu dvojalba tvoří Čajkovského Pátá symfonie, dirigovaná s velkým osobním nasazením, které pomáhá Stárkovi směřovat hru každého orchestru k jeho nejlepším stránkám.

I karlovarský je ve vzájemném porozumění a soustředěnosti s tímto dirigentem schopen dobrat se technické a stylové jistoty. Těleso má pochopitelně proti největším orchestrům, pohybujícím se navíc častěji v mezinárodním prostředí, limity dané třeba i o něco menším obsazením nebo menší ohebností.

I když je pro Jiřího Stárka, tak často se hlásícího k tradicím, z nichž vyšel, tím nejvlastnějším světem česká hudba, cítěná robustně i líbezně, jak je právě třeba, tak i s Čajkovského známou partiturou se vyrovnává více než čestně. Stárkovy návraty a pak i soustavné působení v čele orchestru slavily mnohé úspěchy a obě aktuální nahrávky jeho statut opět potvrzují.

Související