Novinka

Corinne Bailey Rae
The Sea
EMI, 2010

Prvního alba prodala anglická pop-soulová zpěvačka a písničkářka Corinne Bailey Rae čtyři miliony kopií a získala díky němu dvě nominace na Grammy i nominaci na Brit Award. Druhá deska málem nevyšla. Nakonec se titul The Sea (Moře) objevil dva roky po prvním plánovaném datu vydání.

Nahrávání druhé desky vrcholilo, když byl manžel Corinne, saxofonista Jason Rae, v březnu 2008 nalezen mrtvý - předávkoval se methadonem. Zdrcená umělkyně přerušila práci ve studiu, zrušila koncerty a stáhla se do ústraní.

Ale jak tomu v podobných případech často bývá, právě návrat k muzice jí pomohl překonat deprese. Vypovídá o tom například píseň I Would Like To Call It Beauty (Ráda bych to nazvala krásou), ve které zpěvačka s překvapením zjišťuje, že hezké chvíle lze najít i v dobách nejhlubšího smutku.

Mysterium života

"Existuje cosi zázračného, co vás tlačí dál, nutí pokračovat. Celé album pojednává o tomto mysteriu. O ztrátě, ale také o naději, o úporné snaze najít krásu," vysvětlila Corinne Bailey Rae v rozhovoru pro The Observer. "Nejvíc mě překvapuje fakt, jak písně, které jsem napsala před manželovou smrtí, rezonují s písněmi, které jsem napsala později."

Ve stejném rozhovoru zpěvačka přiznala, že během nahrávání intenzivně poslouchala například desky Leonarda Cohena a Niny Simone. Je to znát. Ne že by opisovala, prostě si našla spřízněné duše. Možná podvědomě hledala podobný druh písničkářské melancholie a pěveckého prožitku.

Přestože se Corinne Bailey Rae vrátila k nahrávání a vystupování, pro časopis New Musical Express uvedla, že řadu skladeb vydaných na albu The Sea, například velmi osobní Are You Here?, málem odložila k ledu.

Chtěla se prý pustit do nových kompozic, jež by nebyly tak přecitlivělé a obnažující: "Měla jsem pocit, že jsem tyhle písně napsala jen pro sebe, aby mi pomohly vyrovnat se s návalem emocí."

Nakonec v záchvatu jakési autoterapie vydala i nejosobnější výpovědi. Udělala dobře, právě proto je deska tak silná.

Ačkoliv je album The Sea plné mořsky hlubokých citů, neznamená to, že jde výhradně o depresivní poslech. Například píseň I'd Do It All Again řeší se soulovou čistotou "normální" vztahové záležitosti, svižná Paris Nights / New York Mornings dýchne popovou bezstarostností.

Hluboký prožitek

Je logické, že The Sea působí mnohem zraleji a promyšleněji než prvotina z roku 2006, která byla možná lehce přechválená a příliš ve vleku módního "ženského" pop-jazzu a neo-soulu. Ubylo odkazů na R&B či právě neo-soul, zpěvačka se ponořila spíše do soulu starého a navíc místy folkově zprůzračněla.

Finální zvuk alba The Sea může vzhledem k okolnostem vzniku působit možná až příliš uhlazeně, jako by chtěl zmírnit temnotu některých textů a zpěvu.

Ale nezdá se, že by šlo o kalkul. Spíše o projev faktu, že Corinne Bailey Rae byla schopna dotáhnout natáčení v mnohem optimističtějším rozpoložení v době, kdy prožitek ještě zůstává hluboký a zraňující, ale už není syrový.