Citát

"Popularitu umělců dávno neurčují prodeje alb. Důležité je sdílení na sociálních sítích, sledování klipů na internetu, vytváření vlastních playlistů, hudební blogy. To vše je třeba zohlednit."
Eric Garland, zakladatel Ultimate Chart

Jednoznačným indikátorem komerčního úspěchu hudebních interpretů byly ještě donedávna žebříčky prodejnosti. Prestižní hitparády (jako Billboard Hot 100 sestavovaná stejnojmenným prestižním americkým hudebním časopisem) pravidelně hodnotí prodeje alb a jednotlivých singlů.

Jenže v době, kdy krize klasického prodeje hudby vrcholí a fanoušci i sami interpreti si hledají nové formy propagace i distribuce hudebních formátů, je třeba najít i nové způsoby hodnocení jejich úspěšnosti.

V éře alternativních mediálních kanálů a zejména internetového "virtuálního" trhu s hudbou totiž stejně dobře, či ještě lépe než upadající prodeje v kamenných obchodech, odráží reálnou popularitu muzikantů přehrávání jejich klipů po internetu, stahování mp3 formátů jejich hitů nebo také třeba to, jestli o muzikantech fanoušci debatují na Facebooku či Twitteru.

Kariéru řady hudebníků ostatně portály a sociální sítě nedávno stvořily. Například britské písničkářky Lily Allen či Kate Nash získaly stovky tisíc fanoušků i prestižní nahrávací smlouvy poté, co svá amatérská dema a fotografie umístily na MySpace.

Pokusem o žebříček pro novou digitální éru hudby je tzv. Ultimate Chart, který začala v polovině července zveřejňovat americká společnost Big Champagne. Pokud by se uchytil, mohl by navrátit žebříčkům jejich dřívější prestiž.

Jak se měří popularita?

Kromě prodejů singlů a alb zohledňuje algoritmus "ultimátního žebříčku" také například rotaci skladeb v rádiích, streamování na internetu či frekvenci zmínek na internetových sociálních sítích.

"Hudba už není jen o prodejích, ale také o sdílení na sociálních sítích, sledování klipů na internetu, vytváření vlastních playlistů nebo blogování," řekl médiím Eric Garland, ředitel BigChampagne. Nový žebříček zatím sleduje výhradně popularitu interpretů ve Spojených státech, uvažuje se ale o jeho rozšíření i do zbytku světa.

Ultimate Chart má ambice nahradit dosavadní oficiální americký žebříček, který pro časopis Billboard sestavuje od roku 1991 společnost Nielsen SoundScan. Jejich hlavní singlová hitparáda Hot 100 kombinuje data z digitálních prodejů a playlistů rádií; nový žebříček pracuje mnohem detailněji s daty internetových platforem, která se točí kolem hudby.

Mezi nimi je například i portál We Are Hunted, který sleduje výskyty informací o hudebních interpretech na internetu. Díky němu se do statistik Ultimate Chart dostávají třeba také komentáře fanoušků pod články. "Chceme měřit neměřitelné," slíbil Garland, který ale popřel, že by se do žebříčků promítalo také nelegální sdílení hudby z pirátských sítí.

Letní žebříčky Ultimate Chart zatím víceméně věrně kopírovaly seznamy nejúspěšnějších písní z Hot 100 a tak v nich vládl Eminem nebo zpěvačka Katy Perry.

Koncerny vs. nezávislí

V unikátním seznamu odrážejícím popularitu muzikantů se ale například v polovině srpna objevili na druhém místě kanadští indie-rockeři The Arcade Fire těžící z velkého ohlasu na svoji novou desku The Suburbs.

Kapela z Montrealu si hýčká svoji nezávislost na světě velkých nahrávacích společností, nevydává komerční singly a k poslední desce zatím nemá ani natočený klip. Stojí za ní ale fanoušci, díky kterým v jednom týdnu dvakrát za sebou vyprodala populární newyorskou koncertní arénu Madison Square Garden. Jeden z koncertů navíc odehráli Arcade Fire v přímém přenosu na YouTube.com.

Jsou to právě nezávislí interpreti, kteří nejvíce trpí díky zastaralé metodologii společnosti Nielsen Soundscan. Ta totiž získává svoje data hlavně z velkých prodejních řetězců a rozhlasových stanic majoritní společnosti Clear Channel a znevýhodňuje například interprety, kteří prodávají svoji hudbu přes vlastní internetové stránky.

Soundscan také ignoruje drobné prodejce z kamenných obchodů, v nichž se více prodává hudba muzikantů působících na nezávislých labelech.

"Umístění mých interpretů na týdenních žebříčcích Billboardu mi už dlouho nepodává žádné skutečné informace, které bych potřeboval ke své práci," nechal se na svém blogu nedávno slyšet Wesley Verhoeve, šéf nezávislé společnosti Family Records.

"Kde se promítají výdělky za licencování hudby nebo koncertování? A kde se promítá reálný zájem fanoušků o hudbu na internetu?," ptá se Verhoeve na svém blogu.

Šance i pro českou hudbu

Nové hudební žebříčky by určitě prospěly i české hudbě. Oficiální seznam nejprodávanějších desek zveřejňuje každý týden společností IFPI zastupující v ČR Mezinárodní federaci hudebního průmyslu. Jenže nad jeho metodami visí několik otazníků.

Předně zahrnuje jen omezenou část prodaných nosičů. "Hudba se u nás prodává v trafikách, na koncertech nebo na internetu, žebříček IFPI ale bere v potaz jen to, co se prodá v kamenných obchodech," říká publicista Michal Pařízek.

Zatímco na největších světových trzích s hudbou tvoří digitální prodeje již zhruba čtyřicet procent, v Čechách je prodej hudby po internetu v plenkách. Neexistenci největšího globálního online obchodu iTunes u nás supluje portál ilegalne.cz. Češi se ale zatím za digitální hudbu učí platit jen velmi pomalu.

Oficiální české žebříčky také vůbec nezaznamenávají například prodeje hudby z webů menších hudebních společností. "Prodeje zde činí zhruba pětinu celkových tržeb," říká Zdeněk Neusar z nezávislé společnosti X Productions, u níž vydávají třeba skupiny Vanessa nebo Sunshine.

Další podstatnou část zisků tvoří prodeje přímo na koncertech. "Současné žebříčky jako ten od IFPI nic nevypovídají o kvalitě, potenciálu ani pestrosti české hudební scény," dodává skepticky Neusar.

 

 

Související