Dvě výrazné hudební osobnosti, které usilují o co největší míru autenticity a přitom hrají podle pravidel česko-slovenské pop music, se v sobotu večer sešly na pódiu pražské Lucerny: třinecký písničkář Tomáš Klus a  slovenská zpěvačka Jana Kirschner.

Tomáš Klus svým přirozeným šarmem vybočuje z umělohmotného českého showbusinessu, světa, odkud unikla také stále rafinovanější slovenská zpěvačka Jana Kirschner. Ačkoliv mají leccos společného, především touhu po osobité muzice, pozoruhodné autorské skladby a přímočarý hudební projev, jejich dráhy se tak docela protnout nemohou.

Táborák v centru Prahy

Letos čtyřiadvacetiletý kytarista a zpěvák Klus se na svém druhém albu Hlavní uzávěr splínu (2009) představil jako důstojný následovník dlouholeté tradice českého folku a také jeho vystoupení v Lucerně mělo nefalšovanou „táborákovou“ atmosféru. Půldruhé hodiny trvající koncert odehrál s maximálním nasazením jen za asistence kytaristy Jiřího Kučerovského.

Co jejich písničky postrádaly na rafinovanosti či žánrové pestrosti, Klus dosyta vyvažoval zapálením pro věc a především chlapeckou radostí, která mu v koutcích úst barvila snad téměř každé slovo. Klusově šarmu přihrává to, jak přirozeně se umí vyjadřovat jako zpěvák i textař, publikum zase slyší na obyčejnou a všední povahu jeho písniček, které ostatně ne náhodou našly odezvu i v protestních akcích občanského hnutí Vyměňte politiky.

Zatímco na desce ale několikaakordové energické odrhovačky usměvavého Kluse zněly vyloženě sympaticky, v živém vystoupení se k nim přidala ještě kanonáda gymnaziálních vtípků často až na hranici tuze slabomyslných výkřiků. Nebýt neustálého parodování a pitvoření, kterým se jinak inteligentní student herectví Klus zbytečně podbízí i nejmladšímu publiku, nemusela by věčná nadsázka upadat na úroveň levné spotřební zábavy; hudebně poněkud jednotvárné, ale divácky vstřícné a masové.

Ostřílená profesionálka

To dvaatřicetiletá slovenská zpěvačka a brzy i novopečená maminka Jana Kirschner má za sebou výbušnou hudební dráhu, úspěchy ve světě česko-slovenského showbusinessu, zklamání z nedávné anglické anabáze a čerstvě i experimentální nadčasové letošní album Krajina rovina. Jak potvrdila zprvu poněkud rozpačitá odezva pražského publika, zpěvačka sice letos bohatě přesáhla veškeré své dosavadní hudební aktivity, zároveň ale také jasně ukročila od hudby středního proudu

Sedmičlenný band Kirschnerové se i tentokrát opíral o silné instrumentální výkony svých dlouholetých špiček – kytaristy Martina Zajka, basisty Martina Gašpara nebo perkusisty Igora Sabo – a doslova hýřil barvami, střídal styly, místy splétal bohaté hudební vzorce a jindy se v refrénech opíral o smyčky či zaujal vynalézavým uplatněním malé elektrické harfy.

Pravda ovšem je, že studiový půvab nových písní a jejich podpráhové spojnice s lidovou muzikou se v živém provedení místy vytrácely do prázdných zákoutí až příliš velké Lucerny a dokonce i vyložené hitovky typu Máj krásny máj jako by si přímo říkaly o komornější a důstojnější prostředí.

Překvapivě silně naopak vyzněly skladby v čistě akustickém obsazení, kdy se klávesista Martin Wittgruber ujal akordeonu, nebo následná hlasitá a nadupaná klubová čísla.

Díky neustálému střídání poloh a temp, bezedné studnici hudebního výraziva a koneckonců i živelnému provedení starších hitů – především taneční rockové písničky Na čiernom koni – byla Kirschner se svým týmem ostřílených profesionálů po celou dobu koncertu stejně nepominutelně zajímavá a nepřehlédnutelná jako vždy.

Svojí nespoutaností dokonce půvabná Slovenka vykřesala jiskry i z jinak vyloženě baladických písní a v kontrastu se zatím spíš prvoplánovým Klusem dala zjevně najevo, že s přibývajícími lety hudebně doslova kvete.

Jana Kirschner a Tomáš Klus v sobotu v pražské Lucerně: vybočujeme z umělohmotného showbusinessu.

FOTO – Daniel Konrád

Související