Dobrá opera, její vznik i reprízování je dnes opravdu drahá záležitost. To, že ministerstvo kultury (MK) se svým stále se ztenčujícím rozpočtem neumí, ba ani nemůže řádně financovat v relativně malé Praze dva velké operní domy na evropské úrovni, je zřejmé již řadu let. Stejně dlouho se vlečou domluvy o převzetí či spolufinancování Státní opery pražským magistrátem, který je na tom s financemi na kulturu o něco lépe než MK, nicméně s přijetím podobného závazku pochopitelně otálí.

Na současném vedení MK je sympatické, že se ve svých příspěvkových organizacích nebojí uklízet a větrat. Ministr kultury Jiří Besser, aspoň to tak navenek vypadá, se nezdržuje taktizováním a jde rovnou na věc. Zatím se mu daří. V Národním technickém muzeu a Národní knihovně jmenoval odbornými komisemi řádně vybrané kompetentní šéfy.

České filharmonii zajistil budoucnost dirigentem z nejpovolanějších: podepsal smlouvu s Jiřím Bělohlávkem. Na plánu reorganizace Státní opery a Národního divadla, který zveřejnil minulý týden jeho náměstek Radek Zdráhal, ale může snadno uklouznout.

Nevyvolat národní hysterii

Ještě minulé vedení MK si u teatrologa Josefa Hermana, který se situací Státní opery dlouhodobě zabývá, objednalo studii Koncepční model operního divadla v Praze. Ta se teď má stát součástí úvah a řešení, které navrhne pracovní skupina, již povede právě náměstek Zdráhal.

Herman v ní navrhuje nalézt pro velké divadelní domy, které spravují příspěvkové organizace MK - Národní divadlo, Státní operu a Stavovské divadlo - nové využití tak, aby v budově Státní opery působil jediný pražský operní soubor. Má být vytvořený nikoliv sloučením dvou stávajících těles, ale zcela nově, na základě konkurzů. Tamtéž by měl působit i samostatný baletní soubor.

Ve Stavovském divadle by prý mohla z důvodů genia loci dobře prosperovat mezinárodní mozartovská stagiona spolufinancovaná z evropských peněz a soukromých zdrojů. Současná činohra ND je zmiňována jen jaksi na okraj. "Zbylo" by na ni Národní divadlo a Nová scéna, přičemž do Zlaté kapličky by "pouštěla" operu s českými kusy - Smetanou, Dvořákem apod. Náměstek Zdráhal připouští, že by mohla hrát i ve Stavovském divadle.

Vypadá to jednoduše a vlastně jako dobrý nápad. Při takové příležitosti by se mohly vyplavit letité usazeniny - stereotypy ve fungování a řízení obou institucí. Díky konkurzům by mohlo dojít i k přirozené obměně uměleckých souborů - ostatně stav, kdy má divadelník, zpěvák či hráč orchestru smlouvu takříkajíc "na doživotí", není zdravý ani normální. Nutně vede k rutině, lhostejnosti či vyhoření. Umělec by asi měl mít sílu, a především odvahu své místo v tak prestižních tělesech stále znovu obhajovat.

Jsou tu ale i úskalí, na nichž může ambiciózní projekt ztroskotat. Především emocionální a myšlenkové stereotypy, které mohou, zvlášť v divadelním prostředí, snadno vyvolat "národní hysterii". V diskusích na webu se už objevují výkřiky, že se bude rušit Národní divadlo a ničit jeho tradice. Zdráhal, odpovědný za tento ministerský projekt, něco podobného zcela vylučuje. Tvrdí, že si "uvědomuje obrovskou odpovědnost i nutnost detailního posouzení cesty k cíli, na níž se nesmí udělat chybička". Jde mu prý hlavně o jednodušší a ekonomicky rozumnější uspořádání, které povede i k větší umělecké prestiži stávajících souborů.

Zůstaneme na půli cesty?

Je chvályhodné, že MK našlo v rámci tohoto záměru peníze na opravu budovy Státní opery, kde má sídlit příští "národní" operní soubor. Bylo by ale třeba, aby je urychleně našlo také na důkladnou rekonstrukci Nové scény. Jinak by se "národní" činohra proti jeho plánům mohla právem bouřit.

Svou opoziční roli jistě sehraje pocit ohrožení zaměstnanců obou institucí. Zvlášť těch, kterým vyhovuje šlendrián. Sice malé, nedůstojné, ale pravidelné platy, pelíšek, v němž je dost vydýcháno, ale člověk se také nemusí moc namáhat. Však už orchestr Národního divadla vydal protestní prohlášení.

Nebezpečím největším pro záměr nového uspořádání a řízení velkých pražských divadelních domů jsou ty milé české vlastnosti, které dokážou potopit každou velkorysejší změnu. Závist - už se šeptá, že mozartovská stagiona ve Stavovském se chystá pro Pražskou komorní filharmonii Jiřího Bělohlávka. I kdyby - a proč ne? Je to kvalitní, mladý, renomovaný orchestr. K tomu naše typická malověrnost a "matláctví" - tady kousek ubereme a tam ho přidáme, aby byli všichni tak nějak spokojeni...

Národní divadlo i Státní opera zásadní změnu potřebují jako sůl. Nejhorší by bylo, kdyby ji politická vůle umělci vzbouřeného "národa", kterému se sahá na Zlatou kapličku, zarazila někde na půli cesty.

Související