HUDEBNÍ ALBUM

Taylor Swiftová
Speak Now
Universal Music 2010

Existuje vůbec ještě hudební žánr country music? Specifický styl americké hudby se od sedmdesátých let stále více a více prolíná s populární hudbou a jeho nejmladší hvězdy dnes nabízejí hudební styl, který má do klasické country dál než k pop rocku.

Americká zpěvačka Taylor Swiftová je v jednadvaceti představitelkou třetí nebo už čtvrté generace transformované country. Od svých šestnácti kraluje americkým hitparádám, její předloňské album Fearless patří k nejprodávanějším deskám v historii country a plným právem bylo ozdobeno čtyřmi cenami Grammy.

Milion alb i díky Obamovi

Nové album Speak Now vyšlo na přelomu roku - do letošních Grammy, které se udílejí tuto neděli, tedy už zahrnuto nebylo, ale jeho kritický ohlas je opět značný.

A stejně silná je odezva fanoušků. Víc než milion prodaných desek za první týden po vydání, to je číslo, které nemá v dnešní krizi hudebního průmyslu obdoby. Není to samozřejmě jen kvůli písničkám, to už v populární hudbě neplatí skoro čtyřicet let.

Jistě se v tomto úspěchu promítají i sympatie fanoušků Taylor Swiftové v čele s prezidentem Barackem Obamou. Ti všichni se postavili na její stranu, když loni při přijímání cen MTV vtrhl během zpěvaččina děkovného projevu na pódium raper Kanye West a trapně protestoval, že cenu měla dostat jeho kamarádka Beyoncé.

Klíčovým slovem pro Speak Now je jednoduchost. Žádná komplikovaná sdělení, žádná rafinovaná hudba. V soundu původních písní se objevuje především zvukově košatý les akustických a elektrických kytar. Svižný softrockový zvuk, s nímž kdysi přišli Eagles, Travelling Wilburys nebo Tom Petty a dnes ho nabízejí umělci jako Shania Twain nebo Dixie Chicks, tak můžeme označit za základní stavební kámen nahrávek Taylor Swiftové.

Pro country typické nástroje, jako jsou banja nebo housle se v aranžmá objevují už jen výjimečně. Pro zmlsané evropské ucho zní její písně jako obyčejná kytarovka, ale americký vkus se váže na úplně jiné hudební tradice. Plná poprocková aranžmá mají navíc výhodu v tom, že neodvádějí posluchačovu pozornost k efektním hudebním trikům a nechávají prostor pro slova, jimiž chce umělec něco říci. Protože tvrdší formy rocku a taneční hudba nedávají tolik prostoru k jemným nuancím textového sdělení, je hudební princip, na kterém stojí písně Taylor Swiftové, ideálním kompromisem, aby byly stále ještě svižně rockové a přitom pořád ještě "o něčem".

Koncertní verze písně Speak Now (text pokračuje za videem)

Lyrika písní Taylor Swiftové na první poslech nenadchne. Neřeší se v ní nic světoborného. Musíme si ale uvědomit, že na konci devadesátých let si poprvé designéři životního stylu z největších amerických reklamních agentur zapsali do svých poznámkových bloků, že už není hanba být obyčejnou ženou. Trend oslavy výjimečných ženských osobností, který dominoval v druhé polovině 20. století, byl v průmyslu zábavy pozvolna nahrazen kultem ženy střední třídy, která si se srdcem na dlani užívá typických radostí svého, pro mnohé prostějšího světa.

Holčičí deník, který pobaví

Bylo by však nesprávné označovat takový trend za apoteózu světa hloupých slepic. Je to sebevědomé užívání si ženství, v němž emocionalita je nabízena jako sympatický protiklad chladné mužské kalkulace. Seriál Sex ve městě nebo filmy typu Pravá blondýnka nevznikly jen tak, jsou odrazem nové situace v americké společnosti a zároveň nový životní styl pomáhají rozšiřovat. Stejně jako růžové mobily a laptopy.

Taylor Swiftová patří k nejtypičtějším představitelkám tohoto lifestylového trendu. Její písně jsou tak osobní, že se nikdo nedivil, když je sama označila za svůj intimní deník. Znalci společenských drbů mohou naprosto přesně určit, koho nebo jaké události se svatební fantazírování, hořká vzpomínka nebo vztek týkají. Není to nesympatické. Takové přistání dolů z nebes s sebou přináší srdečnost, upřímnost a lidovost, což jsou vlastnosti, které v poslední době prefabrikovanému popu chybí. A navíc je to jeden z rysů, které jednadvacetiletou zpěvačku stále drží v linii tradic country music.