Skeptici pochybovali, že intimní zasněná hudba, která je spojena se jménem britsko-nigerijské zpěvačky Sade, může komunikovat s publikem v prostředí velké koncertní haly. Ale víc než dvouhodinové sobotní vystoupení v pražské O2 aréně dokázala zpěvačka ustát svým neobyčejným charismatem a s pomocí nápaditých a přitom kultivovaných scénických triků.
Koncert se stal soubojem obou hudebních fází, jimiž zpěvačka za 28 let své kariéry prošla. Zazněly při něm snad všechny její nejslavnější skladby. Zdálo se, že publikum více ocenilo písně z její pop-jazzové éry a fantasticky procítěné provedení balady Jezebel ze staršího období bylo pravděpodobně vrcholem konceru.
Modernější kompozice ve stylu elektronického r&b pak programu, složenému především z pomalých písní, dodaly na energii. Rozšířená osmičlenná doprovodná kapela se decentně držela v pozadí a suverénně přecházela od jazzu k hutnému funku, reggae i rocku. Všichni pracovali "na zpěvačku", ale našli si také několik svých velkých sólových okamžiků.
Celý koncert byl přísně stylizovaný. Sade během něj vystřídala čtvery šaty, šetřila pohybem na scéně a plně se soustředila na emocionálně silnou gestikulaci. Celkovým vyzněním to byl pravděpodobně nejromantičtější koncert, který jsme za dlouhou dobu v Praze viděli. Zvláště ženy v publiku to nadšeně ocenily.
