Respekt: Uvedl jste skupinu jako příklad kreativity v kulturním průmyslu. V čem je podle vás kreativní?

Přirovnával jsem ji k mnohem úspěšnějším U2, kteří mají velký přínos pro ekonomiku Irska. Chtěl jsem poukázat na to, že Kabát, který prodal milion nosičů, hraje podobnou roli u nás. Byl to pouze příměr, ale Kabáty mi už prostě nikdo neodpáře. I když to celé vzniklo náhodou v předvolební kampani.

Respekt: Náhodou? Navštívil jste je při křtu posledního alba.

No ano, ale to bylo spíš z hecu. Chtěl jsem je poznat. Ale na začátku byla náhoda. Když jsem před volbami dával na webové stránky svou oblíbenou muziku jako Erica Claptona nebo Beatles, tak mi můj syn říká: Hele, dej tam něco českého. A já říkám, jak se jmenuje ta kapela, kterou posloucháte v hokejové kabině? A tak jsme tam dali Kabáty.

Já jsem léta trénoval hokejové týmy a faktem je, že takováhle hudba se prostě v kabinách hraje. A nejen to. Hrálo se třeba taky Malovaný džbánku od Helenky Vondráčkové.

Respekt: Tak to jste se synem vybrali ještě dobře. Jak se vám líbili Kabáti naživo?

Jel jsem si na ně odpočinout, protože co jiného bych měl na kulturním pořadu dělat? Ale do hloubky se Kabátem nezabývám, jel jsem se jen pobavit. A kdo posoudí, jestli je to špatná, nebo dobrá kultura?

Celý rozhovor najdete ve 21. čísle týdeníku Respekt, které vyšlo v pondělí

Čtěte více v časopisu Respekt

Související