Velkou změnu v uplynulé dekádě prodělaly hudební, zejména rockové kluby v českých městech. S výjimkou Prahy se proměnila celá zdejší klubová mapa. "Málokde mimo Prahu zůstaly velké kluby pro víc než 300 lidí," tvrdí hudební publicista Radek Diestler, který v pražském Popmuseu mapuje historii české populární hudby.

Zatímco z někdejších "undergroundových" klubů již zůstal jen zlomek jejich původního počtu, rozšířil se počet hospod, které hostům nabízejí živou hudbu.

"Dříve bylo typickým rysem, že existovaly kluby i ve velmi malých městech," konstatoval Diestler a jako příklad uvedl šestitisícové jihočeské Kaplice. "Dnes se hudba soustředila do větších, dříve okresních měst, a bývá v nich už jen jediný klub."

Zatímco v 90. letech byly kluby často zaměřené na určitý druh hudby, nyní se již tolik nespecializují. "Dřív přicházely vlny typické pro tehdejší dobu - grunge, crossover, taneční hudba a nu-metal, vždycky se to v nich odrazilo," uvedl Diestler. Pak prý nastávala určitá "všežravost dramaturgie", což řadě klubů umožnilo přežít.

Kvůli nepřízni úřadů takové štěstí neměl vůbec nejslavnější český klub, pražský Bunkr. Od jeho násilného vyklizení policejním komandem a uzavření za měsíc uplyne právě 15 let. "Vyklizení Bunkru vnímám jako historický předěl, končí tím období bezstarostnosti první půlky 90. let," zavzpomínal Diestler.

"To, že v tom prostoru není nic ani po 15 letech, je trapné a symbolické," prohlásil. Městská část Praha 1 pro suterénní prostory domu v Lodecké ulici dosud nenašla využití; minulé vedení radnice slibovalo, že se do nich letos na jaře nastěhují strážníci. Plánovaná rekonstrukce však dosud nezačala.

Také v metropoli však vznikly nové zajímavé kluby; Diestler vyzdvihl zejména industriální, holešovický Cross. "Je zajímavý už 20 metrů před vchodem a o to víc uvnitř."

Doporučuje i návštěvu plzeňské Lampy či Mumie v Ústí nad Labem, hodný zaznamenání je podle něj také Hudební bazar v Ostravě. "Je to malý klub, ale dává šanci regionálním kapelám a vytváří jejich podhoubí, což je strašně důležité," konstatoval.

Dříve byli za zánikem některých klubů stížnosti obyvatel domů v jejich sousedství, kteří trpěli hlučnou hudbou. Tyto stížnosti se podepsaly na uzavření mnoha z nich včetně Bunkru. "Mám ale pocit, že lidi trošku otupěli a tohle nebezpečí už klubům tolik nehrozí," uvedl Diestler.

Obyvatelé měst se proto už na kluby jako na "drogová doupata" obvykle nedívají, za své však vzala i jedna z jejich někdejších rolí jakožto místa, kam se lidé chodí informovat o nejnovějších hudebních trendech. "Často tam běžela MTV a člověk zjistil, co se nového děje. Tohle už dneska vzhledem k Youtube a internetu samozřejmě odpadlo. Už je to jen místo, kde se lidé potkávají a kam chodí na své oblíbené kapely, nic víc."

Nezastupitelná zůstává role majitelů klubů, které podle Diestlera k obvykle nepříliš lukrativní činnosti vede zejména "určité procento obyčejného šílenství".

"Ten motivační prvek je pořád stejný - říkají si: Když tady nic jiného nemáme, tak si to prostě uděláme sami."

Související