Na uvedení svého rozsáhlého oratoria Orbis pictus se Zuzana Lapčíková domlouvala s Pražskou komorní filharmonií už v roce 2006, kdy skladbu teprve psala. "Ale situace nazrála až teď," říká cimbalistka a skladatelka pocházející z moravského Slovácka k dnešní pražské premiéře v Rudolfinu.
Orbis pictus na slova Jana Amose Komenského, v němž účinkuje také Český filharmonický sbor Brno či Lapčíkové kvinteto kloubící jazz s lidovou hudbou, zazní už posedmé. Premiéru mělo dílo v roce 2009 na Smetanově Litomyšli se Zlínskou filharmonií Bohuslava Martinů, dvakrát skladbu hrála Filharmonie Brno. "Z východu jsme postoupili ku Praze," glosuje to Lapčíková, která s komorními projekty už hrála v mnoha zemích včetně Japonska.
HN: Orbis pictus je vaše nejrozsáhlejší skladba. Jak dlouho jste ji psala?
Psaní samotné trvalo asi tři čtvrtě roku, kdy jsem byla pod velkým časovým tlakem. Ve skutečnosti pro mě Orbis pictus znamená asi tři roky života. Nejdříve jsem studovala Komenského.
HN: Jaké byly ty tři roky života s Komenským?
Krásné a naplněné, ještě dlouho z nich budu čerpat. Trošku jsem si poopravila povrchní pohled na Komenského, jak ho všichni známe. Když se snažíte rozkrýt, co Komenský chtěl vlastně říct, zjistíte, že je to velkolepé a úžasné. Cítíte se před ním menší a menší a máte pocit, že vás pohltí. Nechávala jsem se pohlcovat ráda a návrat do všední reality byl pro mě obtěžující.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
