Večer britského tenoristy Iana Bostridge na Pražském jaru nebyl ani trochu nějakým líbivým hvězdným recitálem. Byl to naopak jemný komorní koncert staré hudby.

Podle očekávání árie z Bachových duchovních kantát spolehlivě vtiskly programu znak niternosti, neokázalosti a nadčasovosti a pěvec, který evidentně není žádným velkým extrovertem, se v takové repertoárové a výrazové poloze cítil zřejmě příjemně.

Energie zabalená v cudnosti

Jeho měkký hlas, který snadněji dosahuje k vyšším tónům než k nejnižším, je hladce ohebný, schopný detailních proměn emocí i dynamiky, sledujících text. Bostridge je typickým interpretem hudby z doby 17. a 18. století a typem vhodným k interpretaci romantických písní.

Poezie a oduševnělost jsou v jeho projevu přirozené, schopen je však i dalších charakteristik a z nahrávek je známo, že skvěle zpívá i Brittena či Stravinského.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se