Americký rocker Neil Young je nevyzpytatelný jako ty indiánské mýty, ve kterých se kosatky mstí lidem, výr bije kojota a děti mají k snědku vlastní matku.

Jde z toho hlava kolem, ale když se na konci všichni promění v duchy a na obláčku udělají souhvězdí, i bledá tvář zavětří jakési dávné moudro. Youngova nová deska Americana je podobně záhadná, ale přesto mluví povědomou řečí.

Prvně je tu fakt, že Young vzal po devíti letech na milost svoji dvorní kapelu Crazy Horse a staré máničky za úplňku nahnal na ranč. Lépe řečeno zpustlý srub uprostřed rudých sekvojí, které dekoruje cedulemi z občanské války a udržuje v podivném bezčasí, aby se tu mohl v ponču nadnášet jako nějaké kalifornské strašidlo a k hrůze místních rangerů zakládat nová přírodní ohniště.

Young je totiž krajinář romantik, u kterého i Cortéz "tančil napříč velkou louží” a jemuž se dodnes zdává o dceři indiánského náčelníka (“Dal bych tisíc kožešin, abych se vyspal s Pocahontas”).

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se