Americký rocker Neil Young je nevyzpytatelný jako ty indiánské mýty, ve kterých se kosatky mstí lidem, výr bije kojota a děti mají k snědku vlastní matku.

Jde z toho hlava kolem, ale když se na konci všichni promění v duchy a na obláčku udělají souhvězdí, i bledá tvář zavětří jakési dávné moudro. Youngova nová deska Americana je podobně záhadná, ale přesto mluví povědomou řečí.

Prvně je tu fakt, že Young vzal po devíti letech na milost svoji dvorní kapelu Crazy Horse a staré máničky za úplňku nahnal na ranč. Lépe řečeno zpustlý srub uprostřed rudých sekvojí, které dekoruje cedulemi z občanské války a udržuje v podivném bezčasí, aby se tu mohl v ponču nadnášet jako nějaké kalifornské strašidlo a k hrůze místních rangerů zakládat nová přírodní ohniště.

Young je totiž krajinář romantik, u kterého i Cortéz "tančil napříč velkou louží” a jemuž se dodnes zdává o dceři indiánského náčelníka (“Dal bych tisíc kožešin, abych se vyspal s Pocahontas”).

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.