S českou kapelou Zrní je to asi jako s podobenstvím o zrnu hořčičném. V tomto případě pětice mladých Kladeňáků před jedenácti lety zasela nepatrné folkové semínko, které koncem loňského roku zastínilo velkou část dění na tuzemské hudební scéně a svojí třetí deskou Soundtrack ke konci světa vyhnalo větve tak vysoko, až se z něj například stal favorit na cenu Apollo.

Zrní nevyrábí hudbu hrubou rukou, ačkoliv zpěvák Jan Unger řadu let skutečně pracoval jako zahradník a kytarista Jan Juklík se pro změnu vyučil myslivosti. Oběma z toho zůstala láska k přírodě, která také písně Zrní stmeluje silněji než jejich příbuznost přes koleno s lidovou hudbou či naopak módní hrátky s elektronickými podkresy.

Do toho na novém albu jako kombajn vjel producent Ondřej Ježek a neomylným instinktem Zrní vymlátil v sevřenější, obsažnější muziku. Například skladba Hýkal začíná jen beatboxem a kytarou, ale graduje s akordeonem, houslemi, bicími, flétnou a zasamplovanou hlasovou smyčkou.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.