Jiří Černý
Elitu českých rockových a folkových kritiků opustil deset dní před svými pětapadesátinami ten nejpracovitější a nejslušnější, Vladimír Vlasák.
Patřil k absolventům žurnalistického kursu Sekce mladé hudby, kteří v roce 1984 své amatérské nadšení pro moderní populární hudbu zkultivovali pod vedením češtinářky Jany Pilátové a důstojně pak mohli navázat na tradici Dorůžkovy, Titzlovy a Klosovy Melodie. Než se stal v roce 1988 jejím redaktorem, psal Vlasák do Gramorevue a Zemědělských novin. Po sametovém převratu prošel zakládající sestavou Rocku & Popu, Lidovými novinami a Mladou frontou. Té sloužil od roku 1994 neuvěřitelně poctivě dvanáct let a jako externista vlastně až do chvil, kdy ještě mohl psát.
Být jeho nadřízeným, nehonil bych ho po tiskovkách a všech čertech a místo toho bych po něm chtěl co nejosobnější komentáře. Málokdo jiný byl pro ně tak vybaven: měl osobité nepředpojaté názory, široký rozhled (dvě vysoké školy, dopravní a scénáristiku na FAMU), vkus, až oslnivě bohatou a významově přesnou slovní zásobu, selský (severočeský) rozum, a navíc i humor.
Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře
- Dlouhých osmnáct let psal Vladimír Vlasák o hudbě do deníku MF DNES. Na novináře a kritika, který zemřel v pátek po dlouhé těžké nemoci, vzpomíná jeho někdejší kolega Jiří Černý.
Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
