Miroslav Vitouš za kontrabasem připomíná medvěda. Mohutné prsty dvoumetrového obra šturmují po nástroji a smyčcem řežou hlasitěji než pila.

To, co Vitouš hraje, má ale k pouhé řemeslnosti daleko. V cyklu Jazz na Hradě totiž v pondělí vystoupí ryzí umělec, hybatel a tvůrce motivovaný potřebou soustavného vývoje.

Někdejší profesionální plavec Vitouš přijel do Ameriky v šestašedesátém už jako etablovaný muzikant. Zaskakoval u Milese Davise a čtyři roky nato s Waynem Shorterem a Joem Zawinulem zakládali sestavu budoucích průkopníků jazzrocku Weather Report.

Právě zde se Vitouš napojil na proces, který v americkém jazzu probíhal od dvacátých let, kdy se neworleanští tubisté začali přeučovat na kontrabas. Trvalo tři dekády, než basista Scott LaFaro v triu Billa Evanse jako první porušil pevně danou roli svého nástroje. Ale teprve Vitouš předurčené basové linky nahradil rozhýbaným druhým hlasem. Osvobozený kontrabas. Nástroj stejně plnohodnotný jako všechny ostatní.

Zatím jste si přečetli 30 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.