Philip Glass sklonil hlavu, podíval se na ruce a zjistil, že nejsou jeho. Že je po klaviatuře vede něco cizího.

V posledním dějství pátečního koncertu, který v ostravském Gongu trval s přestávkami pět a půl hodiny, jako by začal proces mechanizace: proměna členů Glassova ansámblu na stroje.

Ale ty nehybné lidské schránky, které před sebou bez sebemenšího očního kontaktu tlačí trojspřeží elektrických varhan, ženského hlasu a příčných fléten se saxofony, nejsou neobydlené. Jen poznamenané vrcholným soustředěním na proud Glassovy daleké a zdánlivě samovolné Hudby ve dvanácti částech.

Ta však pod svým chladným povrchem přenáší kolosální kvantum informací.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.