Recenze: Sting se vrací jako námořník. Na pohádkové desce teskní za starou Británií

Když se renomovaný skladatel vrátí po deseti letech na scénu s novou deskou, očekává se od něj víc, než je v lidských silách. To platí i o Stingově albu Last Ship. I když s ním díru do světa neudělal, natočil poctivou kolekci, která lehce rezonuje s neofolkovým proudem, který v mladší generaci reprezentují hlavně Mumford & Sons.

Nebylo žádným tajemstvím, že poslední původní desku Sacred Love, přestože jedna z písní získala cenu Grammy, vnímal Sting jako uměleckou porážku, jako příliš rozptýlenou kolekci nekompaktního materiálu. V následujících letech zkoušel kdeco, aby se z tvůrčí krize dostal: aktualizaci renesanční loutnové hudby, nepřesvědčivé vánoční nahrávky, symfonické adaptace svých největších hitů. Všechno odnikud nikam.

Na krátký čas oživil The Police, ale nikdy nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, takže z toho byl taky osobní neúspěch. Vlastně i Last Ship je pokus jít někam dál, protože písně z alba jsou základem většího útvaru, muzikálu, který čeká příští rok premiéra na newyorské Broadwayi.