Petr Dorůžka
Když anglický písničkář Billy Bragg na svém pátečním koncertě začal zpívat baladu Woodyho Guthrieho z dob hospodářské krize nazvanou I Ain’t Got No Home, hned několikrát při tom vyslovil jméno Josef S.
U šestapadesátiletého politicky angažovaného zpěváka, který ještě rok před rozpadem Sovětského svazu natočil coververzi Internacionály, muselo návštěvníka napadnout: že by temný stín tehdejšího ruského diktátora? Nebo snad vzpomínka na zpěváka Joe Strummera z názorově blízkých The Clash?
Omyl – Bragg v tomto případě jen komentoval čtyři dny starý výrok vídeňského soudu, který německého studenta Josefa S. za kontroverzních okolností uznal vinným z výtržnosti na studentské demonstraci. Protože proces ještě není u konce, příjmení je podobně jako u Kafkova Josefa K. skryté za iniciálou.
Braggův páteční koncert na festivalu Glatt und Verkehrt v rakouské Kremži jako by ilustroval slova programového ředitele přehlídky Josefa Aichingera, který se mimochodem před dvěma týdny v Ostravě zúčastnil setkání pořadatelů a dramaturgů nazvaného Czech Music Crossroads: „World music je nuda, pokud jí chybí společenský kontext.“
Zatím jste si přečetli 30 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.
Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
