Uplynul sotva týden od jeho prvního vystoupení s mandolinistou Chrisem Thilem, když jazzový klavírista Brad Mehldau sepsal velkou obhajobu tvůrčího procesu, esej o tom, proč by posluchači neměli muzikantům podsouvat své vlastní pocity nebo si domýšlet, z jakých pohnutek hudba vzniká. Ostatně, argumentoval, i mladý hudebník může hrát moudře a přitom nemít životní zkušenosti, jež by takový projev předpokládal. 

Fór eseje směřujícího k výroku, že hudba se vzpírá popisům i hledáním inspirací, tkví v tom, že na myšlenky o moudrém mladém muži čtyřiačtyřicetiletého Mehldaua patrně přivedlo právě koncertování s třiatřicetiletým Thilem, jenž své první album vydal ve třinácti letech, v šestnácti obdržel cenu Grammy a dnes svůj nástroj dávno zpopularizoval za hranicemi bluegrassového žánru, v němž začínal. Jestliže to ale není věk ani moudrost, co tedy viděli a slyšeli návštěvníci pondělního koncertu Mehldaua s Thilem na festivalu Struny podzimu?

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se