Uplynul sotva týden od jeho prvního vystoupení s mandolinistou Chrisem Thilem, když jazzový klavírista Brad Mehldau sepsal velkou obhajobu tvůrčího procesu, esej o tom, proč by posluchači neměli muzikantům podsouvat své vlastní pocity nebo si domýšlet, z jakých pohnutek hudba vzniká. Ostatně, argumentoval, i mladý hudebník může hrát moudře a přitom nemít životní zkušenosti, jež by takový projev předpokládal.
Fór eseje směřujícího k výroku, že hudba se vzpírá popisům i hledáním inspirací, tkví v tom, že na myšlenky o moudrém mladém muži čtyřiačtyřicetiletého Mehldaua patrně přivedlo právě koncertování s třiatřicetiletým Thilem, jenž své první album vydal ve třinácti letech, v šestnácti obdržel cenu Grammy a dnes svůj nástroj dávno zpopularizoval za hranicemi bluegrassového žánru, v němž začínal. Jestliže to ale není věk ani moudrost, co tedy viděli a slyšeli návštěvníci pondělního koncertu Mehldaua s Thilem na festivalu Struny podzimu?
Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:
- Mobilní aplikaci HN
- Web bez reklam
- Odemykání obsahu pro přátele
- On-line archiv od roku 1995
- a mnoho dalšího...