Kdo amerického písničkáře Boba Dylana zažil v londýnské Royal Albert Hall roku 1966, kdy zde prakticky přepisoval dějiny populární hudby, asi by neřekl, že téměř půl století poté uslyší Dylana na stejném pódiu zpívat písně Franka Sinatry.

Právě to Dylan udělal ve středu večer, kdy na koncertu upozadil svůj vlastní repertoár a zpíval balady o neopětované lásce, jež v 50. letech proslavil právě Sinatra. Mohlo to být až týrající – ale nebylo.

V doprovodu své mimořádné kapely se Dylan postavil pod světla reflektorů a zpíval skladby What’ll I Do, The Night We Called it a Day nebo I’m a Fool To Want You – písně, které natočil na své poslední album nazvané Shadows in the Night.

Když před rokem Dylan oznámil, že chce udělat desku sinatrovských písní, leckteré své fanoušky tím přivedl k pochybám. Když album letos v květnu vydal, upřesnil, že nejde o poctu Sinatrovi.

„Nenatáčím coververze. Těch už bylo dost. Až ty písně pohřbily. Já se svojí kapelou děláme to, že z nich ty nánosy odkrýváme. Vykopáváme je z hrobu a přinášíme je na světlo,“ řekl tehdy Dylan.

Album Shadows in the Night získalo pozitivní recenze a mělo také komerční úspěch. Znovu tak potvrdilo nevyzpytatelnost letos čtyřiasedmdesátiletého hudebníka.

Na středečním koncertě v Londýně balady, oproštěné o smyčcová aranžmá, Dylanova kapela hrála v duchu starých západoamerických swingařů. Ukotvovali ji basista Tony Garnier a skvělý kytarista Charlie Sexton. Balady volně přecházely do Dylanových vlastních nedávných písní Duquesne Whistle nebo Spirit on the Water.

A celé to znělo víc jako v nějakém countryovém klubu na americkém Středozápadě než v nočním klubu na Manhattanu, jak by se k Sinatrovi hodilo.

Většinu písní, které si Dylan vybral, Sinatra natočil v době, kdy se trápil kvůli herečce Avě Gardnerové. Ta ho opustila a začala žít se španělským toreadorem.

Dylan samozřejmě nemá Sinatrův hlas – jenže Sinatra zase nikdy nesložil skladbu jako Tangled Up in Blue, Dylanův „velký americký román v písni“. Dylan tuto skladbu ve velmi volné verzi zahrál i ve středu předtím, než si v půlce koncertu odešel na chvíli odpočinout do šaten.

Přestože Dylanovu hlasu se mnozí vysmívají pro jeho sípavost a chraplavost, v baladách zněl silně a dokonce něžně. V oblečení trochu připomínajícím gamblera, širokém klobouku a kovbojských botách, Dylan za celý večer nesáhl na kytaru. Celou dobu stál u mikrofonu a místy se i pokoušel tančit.

Skladba Why Try To Change Me Now, kterou napsali Cy Coleman a Joseph McCarthy a jíž Sinatra roku 1959 nahrál na album No One Cares, v Dylanově podání dostala úplně jiný význam – jako by byla psaná přímo pro něj.

Středeční koncert začal písní Things Have Changed, mimoděk připomínající, že Dylan za svou tvorbu obdržel i Oscara. Zbytek této části koncertu pak vyplnily převážně písně z písničkářova alba Tempest, například výhružně působící Pay in Blood a Scarlet Town. Dylan set zakončil skladbou Josepha Kosmy Autumn Leaves z roku 1945.

Někteří na Dylanovy koncerty jistě přichází v očekávání, že uslyší autorovy největší hity. V této fázi Dylanovy kariéry na to nelze vsadit – byť jako přídavek Dylan od klavíru zahrál do country upravenou verzi své slavné skladby Blowin’ in the Wind. Na této zastávce jeho takzvaného nekonečného turné šlo ale o to nejmenší potěšení ze všech.