Improvizovaná hudba nemusí znamenat jenom jazz nebo baroko. Důsledná improvizace nevychází z pevného hudebního základu, ke kterému se stále bezpečně vrací. Hledá a nalézá společné cesty bez předchozího domlouvání.

Festival improvizované hudby vs. Interpretation, jehož druhý ročník ve středu začal v Praze, se do tuzemské scény vklínil okamžitě a intenzivně. Zaujal a překvapil nejen svou nekompromisností a šíří hudebního záběru, ale také výbornou organizací.

Na scéně defilovali představitelé improvizační scény patřící ke špičkám i legendám žánru. Skladatel a videoartista Phil Niblock, autorka konceptu takzvaného deep listening Pauline Oliverosová, trombonista George Lewis a mnozí další. Koncertovali, vedli workshopy, byli přítomní prakticky pořád.

Právě zahájený druhý ročník festivalu potrvá do neděle a program je opět přinejmenším velmi slibný. V základu stojí  improvizovaná hudba, ale stylový záběr je velmi široký a lze jej dokumentovat na dvou pěveckých osobnostech. Zpěvák Theo Bleckmann a zpěvačka Ute Wassermannová používají svůj hlas oba úplně jinak, ale východiskem i cílem je pro ně svobodné zacházení s hudbou a zvukem.

Theo Bleckmann, který vystoupí ve čtvrtek v pražském Studiu Alta, se rozhodně víc blíží typické představě zpěváka. Má pěkný, lyrický tenor, používá ho přímočarým způsobem a není těžké si ho představit jako frontmana rockové skupiny. Svým projevem občas připomene Morrisseyho, ale myšlenkově je úplně jinde.

Dovede utáhnout celé vystoupení sám, jen pomocí hlasu a živě vytvářených smyček. Neváhá zkombinovat árii z barokní opery s Teardrop od Massive Attack a sloučit dva zdánlivě neslučitelné hudební světy do jednoho nového. Natočil album vynikajících cover verzí písní Kate Bushové.

Je výborný performer, i tu nejnáročnější hudbu prodává se samozřejmostí jednoduché písničky. Ve studiu Alta provede kompozici Book of Hours skladatele Boba Ostertaga společně s dalšími vokalisty Audrey Chenovou a Philem Mintonem.

Jejich společné vystoupení bude následovat po Ute Wassermannové, která se objeví se sdružením Les Femmes Savantes. Seskupení pěti skladatelek a performerek si vypůjčilo název z Moliérovy komedie Učené ženy. Vynikající satira na vzdělanost žen a akademickou nadřazenost nachází svůj obraz v hudbě, která se snaží všeho akademického zbavit.

Hlasy, nekonvenčně používané nástroje i elektronika se prolínají v nepředvídatelných performancích. Role účinkujících, režisérek, skladatelek a interpretek při nich volně přecházejí jedna do druhé a vzájemně se prostupují.

Ute Wassermannová zachází s hlasem jako se zdrojem zvuku, pěveckou techniku na rozdíl od Bleckmanna navenek spíš zapírá, než prozrazuje. Hraje si s barvami hlasu, rejstříky, artikulovanými i neartikulovanými zvuky. Z jejího projevu jsou slyšet ptáci, příroda, okolní hřmotící, promlouvající i ševelící svět.

Bleckmann na první poslech zaujme hlasovou disciplínou stejně jako Wassermannová nekonvenčností. Jsou to ale jen dvě strany osvobozeného hudebního uvažování. Festival vs. Interpretation je do sebe se sebevědomou samozřejmostí pojme obě.

Festival vs. Interpretation začal ve středu 27. dubna a končí v neděli 1. května. Vystřídá pražský Veletržní palác, studio Alta, Starou čistírnu odpadních vod v Bubenči a další místa.