Tame Impala vzniklo v mé ložnici, říká frontman kapely Kevin Parker

Chladné Česko ho prý překvapilo. Dorazil jen pár okamžiků před čtvrtečním koncertem na festivalu Colours of Ostrava a fanoušky následně přivítal slovy "Hello Chechnya" ve snaze dostát novému oficiálnímu názvu Czechia. V rozhovoru ale přiznává, že o České republice ještě nedávno nic moc nevěděl.

Kevin Parker, frontman australské skupiny Tame Impala, má trochu jiné zájmy – hudbu, která zní na dosavadních třech albech tohoto psychedelického rockového uskupení, sám nahrává a také skládá. "Je to kapela jediného člena. S kluky jsem se spojil, abych tu hudbu mohl hrát lidem," říká Parker.

Za své poslední album Currents byl letos nominován na hudební cenu Grammy za nejlepší alternativní nahrávku. Stalo se to několik měsíců poté, co se Parker z tepající Paříže přestěhoval zpět do australského Perthu, kde vyrůstal.

Začínal jste v duu The Dee Dee Dums. Byla hudba, kterou jste hráli, v něčem podobná vaší nynější kapele Tame Impala?

Je to vlastně takový dlouhý proud. To předtím bylo mé já nahrávající hudbu ve své ložnici, později jsem tomu jen dal jiné jméno. Samozřejmě se má hudba za tu dobu změnila. Když mě jedno přestalo bavit, přešel jsem k druhému. Tame Impala tedy vzniklo jako nový název pro to, co jsem do jisté míry dělal dávno.

Jste z Perthu, velkého, ale dost izolovaného australského města. Jak byste ho popsal?

Je to asi přesný opak toho, jak to v České republice vypadá právě teď, co jsem přijel. Perth je hustě obydlené, teplé místo s krásnými plážemi. Asi bych to připodobnil k vašemu Středomoří.

Jaké bylo vyrůstat v Perthu?

Na střední jsem měl hodně kamarádů, nicméně byl jsem takový ten typ, který je raději sám. Nevím, jestli to ovlivnilo moji hudbu, nikdy jsem to přímo necítil. Ale tohle je asi jedna z věcí, které si člověk neuvědomuje.

Proč jste se vloni z Paříže přestěhoval zpět do Perthu?

Přece jenom je to můj domov. A vlastně mám rád i to, jak je Perth izolovaný. Je to krásné město, které je svým způsobem odříznuté od světa. To se mi na něm líbí.

Tame Impala vzniklo v mé ložnici, říká frontman kapely Kevin Parker

Další 3
fotografie

Vaši rodiče se rozvedli, když vám byly tři roky. Vyrůstal jste s otcem, který už nežije, a nevlastní matkou. Podepsalo se to na vás?

Určitě ano, tyhle věci člověka formují. Jen nedokážu říct jak. Když člověk v něčem žije, neví, jaké by to bylo za jiné situace. Samozřejmě jsem tehdy byl dost naštvaný, míval jsem deprese. Jistě mě to nějak zasáhlo.

Otec chtěl, abyste studoval na univerzitě. Jste pořád mladý, je vám třicet. Nepřemýšlíte, že byste se studiem ještě začal?

V téhle době už asi vážně ne. Myslím, že jsem z toho totálně vypadl, nemám žádnou sebedisciplínu, abych se přiměl zase učit. Přece jenom schopnost věnovat něčemu pozornost docela rychle mizí, když mě dnes něco už nebaví, tak to prostě vypnu. Asi bych si na univerzitě nevedl dobře.

Živil jste se někdy vůbec něčím jiným než hudbou?

Jak se to vezme. Samozřejmě rád dělám i jiné věci než hudbu, provozuju třeba dýdžejské sety, což je docela legrace. Ale to je asi vše.

Psychadelický rock je historicky spojený s drogami. Je to nějak důležité i pro Tame Impala?

Na to se těžko odpovídá, protože nevím, co přišlo dřív. Nemyslím si, že jsou drogy důležité. Kdybych se s nimi ale v životě nesetkal, nevím, jak jiné by to bylo.

Psychedelický rock lze sledovat až ke skupinám Pink Floyd, The Doors, některým písním Velvet Underground nebo Beatles. Vnímáte ty spojnice?

Ano i ne. Existuje hrozně moc kapel, o kterých lidé říkají, že zní jako Tame Impala, ale většinou je to nárazový odkaz. Jsou to kapely, které mě třeba úplně neoslovily, nebo jsem je dokonce vůbec neposlouchal. Třeba The Doors zbožňuji, ale Pink Floyd mě nikdy nebrali.

Je vůbec nějaká kapela, která utvářela Kevina Parkera?

Samozřejmě, že jsou, určitě jsou jich tisíce. Asi nejvíc pro mě byla kapela ze sedmdesátých let zvaná Supertramp, kterou mi pouštěl i otec. Je to pro mě strašně silná věc.

Existuje něco jako australská psychedelická rocková scéna, nebo jste to jen vy?

To nemohu říct s jistotou, asi toho bude víc, jen každý dělá trochu jinou hudbu. Nemám pocit, že bych kdy byl součástí nějaké scény. Asi existují místa, kde se lidé potkávají a dělají podobnou muziku, ale nepřijde mi, že by k nim Tame Impala někdy patřilo.

Často se říká, že Tame Impala je vaše one man show. Jak funguje zbytek kapely, když cvičíte nebo se chystáte vyjet na turné?

Tame Impala je vlastně to, co vzniká ve studiu. Prostě dokončím album a dám ho spoluhráčům. Pak se tu muziku učíme hrát jako kapela a jedeme na turné.

Necítí se pak zbylí členové kapely zastínění, když je to jen o vás?

Ani nemohou, protože se připojili až poté, co jsem tu hudbu dělal sám. Přišli, až když Tame Impala bylo na světě, takže mi to ani nemohou mít za zlé. Ta kapela v podstatě vznikla v mé ložnici, měla jediného člena. Tak ale samozřejmě nejde vystupovat. Proto jsem se spojil s kluky, abych tu hudbu mohl hrát lidem – ale ne proto, že bych ostatní potřeboval k vytváření dalších písní. Vlastně to ani nikdy nebylo o tom, že by kluci chtěli být nějak tvořiví, každý má své vedlejší projekty. Dělají si, co je naplňuje, a to je dobře pro všechny, protože pak nevznikají konflikty. Většinou máme na věci stejný názor, moc se nehádáme a já ani nemusím používat sílu.

Trávíte spolu hodně času, když nehrajete?

To rozhodně, jsou to mí nejlepší přátelé, díky tomu jsme kapela. Kdyby nebyli, nikdy bych je k sobě nevzal. Nejezdil bych na turné s lidmi, které neznám, nebo nemám rád.

Považoval jste se někdy za rockovou hvězdu, nebo to existovalo jen dřív?

Jasně že dřív, dnes už se ani nemůžete stát rockovou hvězdou, leda tak youtubeovou. Lidé vás na YouTube mohou vídat, aniž byste jedinkrát stanuli na pódiu.

Řekl jste, že na posledním albu hudba Tame Impala konečně získala ten správný taneční náboj. Jinými slovy jste našel ten zvuk, který jste hledal?

O tom tanečním náboji jsem dopředu ani nepřemýšlel, prostě se to nějak stalo. Rád bych věděl, co bude dál, jestli ta hudba půjde ještě jinam. Poprvé nevím, co budu dělat dál. V minulosti jsem vždy měl rytmus, dobrý nápad a začal jsem skládat. Teď jsem se přesunul do trochu jiné oblasti, snažím se produkovat hudbu jiným lidem.

Takže ani nepracujete na nové desce Tame Impala?

V tuto chvíli nemám žádné vize.

Vaše alba vznikala na zvláštních místech. To první jste natočil v chatrči v Austrálii, to druhé na turné, to třetí v domácím studiu s minimem vybavení. Má to vliv na podobu vaší hudby? 

Do jisté míry ano. Ale nakonec vždy zjistíte, že pravá kvalita hudby stejně vychází jen a jen z vás. Když děláte album, máte pocit, že to, co je kolem při natáčení, hraje důležitou roli, protože tam hudbu posloucháte a to prostředí vnímáte. Ale nakonec zjistíte, že je jedno, kde jste tu muziku fyzicky natáčeli.
 
V té australské chatrči jste při nahrávání neměl telefon, internet, vypadával proud. To bylo nějaké opuštěné místo?
 
Nebylo, ale docela to tak vypadalo. Je to dům v úplné pustině, krásný barák nedaleko pláže. Ale ten chlapík, od kterého jsem si dům pronajal, se o to místo moc nestará. Třeba střechou tehdy protékalo.